Perská kočka úvod

Historie

Perská kočka je typická dlouhosrstá kočka a patří mezi nejstarší čistokrevná plemena koček vůbec. Do Evropy se rozšířila v průběhu 16. století patrně z Arménie, Turecka či Iráku. Tyto kočky, které dovezl Nicolas Claude Fabri de Peiresac, byly ale spíše podobné turecké angoře než typické peršance. Současně přivezl z Persie talský cestovatel Pietro de la Valle další kočky s kulatějšími hlavami a mnohem hustší srstí. Plemena byla mezi sebou křížena, jelikož obě měla dlouhou srst a velmi se k sobě hodila. Peršanka se rychle stala symbolem postavení, moci a bohatství, takže není divu, že si brzo našla cestu na evropské dvory a tehdejší šlechtická sídla. Cílené šlechtění začalo teprve kolem roku 1870 a z počátku bylo jeho snahou jen uchovat roztomilý panenkovský obličej perské kočky, časem se stalo hlavním cílem vyvíjení nových barevných variet, takže v současnosti můžeme obdivovat více než 60 různých zbarvení srsti těchto koček. Na první britské výstavě koček roku 1871 bylo vystaveno velké množství perských koček a krátce poté byly zveřejněny první standardy plemene. Záhy se rozšířily perské kočky do USA, kde byly roku 1903 vytvořeny americké standardy pro toto plemeno. Ty se od evropských lehce liší. V Evropě dávají chovatelé přednost méně zavalitému typu, zatímco američtí milovníci koček usilují o kompaktnější stavbu a snaží se docílit bohatši srsti. Velké dohady vznikají ohledně tvaru hlavy. Američané vyšlechtili kočku s extrémně krátkým nosem tzv. moderní typ, který se prosadil, i když ne tak výrazně, také ve Velké Británii. Přinesl s sebou ale mnohé zdravotní potíže, kočkám se špatně dýchá a mají deformované slzné kanálky, takže se jim objevuje kolem očí hnědavý výtok. V Česku se prvně objevily tyto kočky moderního typu až po roce 1989, když se výstavy otevřely západním chovatelům

Standard

Hlava je kulatá a masivní, sedí na krátké a silné šíji. Malé a kulaté uši jsou nasazeny nízko na hlavě. Oči jsou velké a kulaté, jejich barva musí ladit s barvou srsti. Profil má mít „stop“, což je krátké. hluboké prohnutí linie mezi čelem a nosem. Nos je krátký a tupý. Dále má mít plné tváře, široké a silné čelisti s dobře vyvinutou bradou. Tělo je velké, poměrně zavalité, s krátkými a silnými končetinami. Tlapky jsou velké a kulaté s dlouhými pouzdry drápků. Ocas je krátký, bez zakřivení nebo zalomení, je hustě osrstěný. Srst je hustá, hedvábná a měkká. Je nadýchaná, plná lesku a kolem krku tvoří límec.

Povaha

Obecně mají perské kočky vyrovnanou, klidnou, oddanou a přítulnou povahu, mezi sebou se dobře snášejí a nevyžadují trvalou osobní pozornost. Je to celkem nehlučné plemeno a nijak zvlášť netrpí, když jste celý den mimo domov. Ve velké většině to jsou skromná a trpělivá zvířata. Bývají přátelské a dobromyslné, i když k cizím lidem mohou být nedůvěřivé.

Péče

Srst perských koček jedlouhá a neobyčejně bohatá, složená z dlouhé, měkké a vlnité podsady (tvoří ji měkké zvlněné vlníky a štětinovité osiníky), která je krytá o něco delšími a hrubšími pesíky. Ty mohou u některých výstavních koček dorůstat až do 12 centimetrů. Srst perské kočky je její okrasou, zvlášť dlouhá je kolem hlavy, kde tvoří nápadný límec. Má však jednu velkou nevýhodu, noční můru pro všechny chovatele. Délka a hustota srsti se během roku mění, většina perských koček po celý rok líná a jejich srst proto vyžaduje pravidelnou každodenní péči, aby se zabránilo jejímu plstnatění a zaknocení. Kromě každodenního pročesávání je dobré čas od času kočku posypat pudrem, který srst ochrání a zabraňuje vzniku tzv. mastného ocasu. Koupání kočky není nutné, pouze je-li hodně špinavá nebo před výstavou.Při nedostatečné péči o srst hrozí také kožní problémy jako ekzémy nebo alergie.Obličej perské kočky je také potřeba ošetřovat denně, neboť zde se mohou usazovat oční sekrety a zbytky krmení, které mohou brzy způsobit nehezké zbarvení srsti. Při čištění použijeme vlhký vatový polštářek, obličejík otíráme od kořene nosu dolů kolem oka, stejně tak odstraním zbytky potravy kolem nosu a tlamičky. Odborníci doporučují pro odstranění nežádoucího zbarvení v obličeji srst mírně navlhčit a nanést jemně prsty pudr. Po chvilce působení se pudr zubním kartáčkem vyčeše, zbarvení tak jednoduše vymizí.

Barvy srsti

Ve většině zemí, organizovaných ve FIF (Féderation Internationale Féline), patří mezi ně I ČR je každá barva srsti považována za samostatné plemeno, ve Spojených státech se formálně klasifikují jeko jediné plemeno s různými barevnými varietami.

Perské kočky dělíme podle barvy srsti do následujících skupin:

• Jednobarevné tzv. plné barvy
• Dvoubarevné (bikoloři, harlekýni a van)
• S kresbou
• S odznaky
• Želvovinové a modřeželvovinové
• S tipingem

-zs-

Použité prameny:

Wikipedia

David Taylor: Velká kniha o kočkách, Gemini 1992

Caroline Davis, Elizabeth Perry: Choosing and Raising a Cat, Hamlyn 2005

Foto: Wikipedia