Perské kočky jednobarevné

Černá perská kočka

Tato barva je jednou z nejstarších variet a plemeno bylo jedno z prvních oficiálně uznaných. Přesto se černé perské kočky chovají poměrně zřídka. Je obtížné dosáhnout čistě černé barvy srsti bez jakéhokoliv nádechu, a proto jsou perfektní černé peršanky velmi ceněné. Vlhko způsobuje, že srst získává nahnědlý odstín, naopak na slunci barva bledne. Péče o toto plemeno tedy není vůbec snadná. Srst koťat mívá jiný barevný nádech či bílé skvrnky, mají však zmizet do 8 měsíců. Toto plemeno má barvu očí tmavě oranžovou nebo třpytivně měděnou.

Bílá perská kočka

Toto plemeno bylo poprvé vystavováno v roce 1903 a od té doby jeho popularita stále stoupá, zejména v USA. Bílé perské kočky jsou úzkostlivě čistotné, velmi dbají na svůj zevnějšek a pravidelně se čistí. Variety seliší barvou očí. Ty mohou být modré, takoví jedinci mají sklon k dědičné hluchotě, nebo oranžové. Zajímavostí jsou kočky s nestejně zbarveným očima, ty jsou totiž hluché na té straně, kde mají modré oko.

Krémová perská kočka

Toto plemeno je vzácnější než ostatní perské kočky, protože mívá málo početné vrhy. První kočky této barvy pocházejí z někdejších náhodně spářených modrých a červených perských koček či snad želvovinových a červeně mramorovaných. Takto vzniklé plavé plemeno nebrali britští chovatelé váženě a považovali je za nepovedené. Američtí chovatelé tuto barevnou varietu ale přijali a začali ji šlechtit. Ve Velké Británii začal chov až po roce 1920. Oči krémových koček mají sytě měděnou barvu.

Modrá perská kočka

Modré patří mezi nejoblíbenější varietu v Británii, i proto, že je poměrně snadné je vyšlechtit. Vznikla křížením bílého a černého plemene, první takto vzniklé kočky ještě mívaly tygrování. Již v roce 1899 bylo na londýnské výstavě koček představeno sto jedinců tohoto plemene. Vroce 1901 byla založena Společnost pro modréperské kočky a sama královna Viktorie byla patronkou tototo plemene.

Oči mají měděnou nebo oranžovou barvu.

Červená perská kočka

Naproti tomu šlechtění červených peršanek je nesmírně obtížné, protože se u nich často vyskytuje žíhání. Obvykle mají kočky tygrování, především na ocase, na nohou a na hlavě, v dlouhé srsti však bývá takové žíhání nezřetelné. Ve Velké Británii se toto plemeno objevilo již v roce 1895, k rozvoji chovu dochází po roce 1940. Oči červených perských koček mají zářivě měděnou barvu.

Čokoládové a lila perské kočky

Trvalo mnoho let, než byly tyto variety vyšlechtěny. Prvním jedincům čokoládové barvy bledlo zbarvení srsti, měli světlé oči, dlouhé nosy a příliš velké uši. Lila zbarvení vzniklo přidáním genů pro modrou barvu, dosud se je však nepodařilo dostatečně upevnit, je proto vzácné a mizí z chovů. Jedinci tohoto plemene mají sklon více se toulat a jsou také zvědavější než ostatní perské kočky. I tato plemena mají oči oražové nebo měděné barvy.