Pohyb kočky

Mezi nejcharakterističtější rysy kočky patří její ladný a tak trochu vlnivý pohyb. Ovšem nejde jen o eleganci, protože kočka je lovec, který díky své důmyslné tělesné konstrukci je velmi úspěšný při pronásledování kořisti.

Kočky jsou tzv. prstochodná zvířata, to znamená, že našlapují jen na prsty. Důsledkem toho je skutečnost, že mají prodloužené končetiny a zmenšené kontaktní plochy se zemí, což je typickou charakteristikou sprintera. Například u kopytnatců je kontakt se zemí zmenšen ještě více, což zvyšuje jejich rychlost při běhu. Jenže kočka jako osamocený lovec si musí zachovat schopnost manipulace s tlapkami. Když kočka chodí, tak přenáší 60% své tělesné hmotnosti na přední končetiny, jež jí díky tomu poskytují větší oporu, zatímco zadní končetiny zajišťují především hybnou sílu. Pokud budete pozorovat chůzi kočky, můžete si všimnout, jak ladně střídají pravé a levé tlapky a jejich pohyb je naprosto plynulý. Běh je pro kočku také přirozený, ale jen na kratší vzdálenosti. Kočka je totiž zarytým sprinterem, nepouští se do dlouhých stíhání. Při lovu využívá širokou škálu pohybů. Kočičí lopatky jsou u kočky zarovnané s boky se zakrnělou klíční kostí, proto se mohou celkem volně pohybovat, což prodlužuje vlastní krok při běhu. Také při chůzi došlapování předními končetinami na zem kočku přirozeně zpomaluje, ale při rychlém běhu tento účinek téměř mizí. Před samotným dotykem se zemí natáhne kočka přední končetiny a prohne se dolů a nahoru. Pružné prohýbání páteře umožňuje kočkám ještě o pár centimetrů prodloužit krok. Při běhu používá vždy přední a zadní končetiny současně. Také v plném trysku je kočka většinu času ve vzduchu, aniž by se některou tlapkou dotýkala země. Během doskoků mezi jednotlivými odrazy klade zadní tlapky před přední.

Skoky

Kočky mají obdivuhodnou schopnost skákat, dokážou totiž přeskočit až několikanásobek své vlastní délky, a to jak horizontálně, tak vertikálně. Vše je otázkou přípravy. Všimněte si, jak se kočka dlouho připravuje na skok. Nejprve celou svou váhu přenese na zadní končetiny a jejich natažením dá skoku energii. Má mimořádně silné svaly na zadku a zádech, které jí dodávají silu potřebnou ke skoku nahoru, dolů nebo přes překážky. Ačkoli je vaše pokojová šelma pro skok skvěle vybavena, potřebuje ke skoku pevný povrch, od kterého se může odrazit. Pozorujte někdy, jak kočka určitý čas věnuje proměřování skoku a také si zadními tlapkami pečlivě zkouší pevnost odrazové plochy. Pečlivý odhad je totiž důležitý, když je místo doskoku malé či úzké (polička, okenní římsa nebo větev stromu), nebo když má přeskočit širokou mezeru. Také je důležitý ve chvíli, kdy se kočka vrhá na svou kořist, musí správně vyhodnotit, kdy se utíkající myš bude nacházet při jejím doskočení.

Zdroj: Roger Tabor, 100 způsobů, jak rozumět vaší kočce, Mladá fronta