Postrach veterinářů

Mám dotaz ohledně našeho dvouletého kocourka. Jeho problém je, že na sebe nenechá šáhnout žádného veterináře. Když byl malý, tak se dal ještě zvládnout, ale po kastraci se to už nedalo. Nenechá ani mě, abych se ho dotkla. Ale to jen u veterináře, jinak je hodný a velice mazlivý, ale trochu bojácný. U veterináře jen syčí, seká kolem sebe a neváhá ani kousnout, a tak se nedá vyšetřit. K veterináři chodit musíme, má problémy s močením a jednou za čas musíme na pohotovost, že se mu dělá písek a ucpává se mu močová trubice. Teď je to naštěstí v pořádku, má přísnou dietu, ale naposledy jsme byli na kontrole, měl jít na sono, ale nenechal se a pan doktor mě poslal domů, aniž by ho prohlédnul. Občas ho honím po ordinaci, ale výsledek je vždy stejný – že mě pošlou domů, aniž by na něj někdo šáhnul. Už jsem u druhého veterináře, ale nikdo mi ho nechce vyšetřit, protože se ho bojí. V létě máme jít na očkování, ale sama mám z toho hrůzu, jak to s ním zvládnu! Prostě mám kocourka dvou tváří: Doma je to ten největší mazel, který se nechá hladit, nosit a i prášek mu zvládnu dát bez větších problémů. Ale u veterináře je z něj prskající divoká šelma.
Je na to nějaká rada? Jak převychovat kocourka, aby se u veterináře nebál? Nebo kde sehnat veterináře, který by si s takovým kocourkem poradil?
Velice děkuji za radu!
D.J.

Odpověď:

Tohle bývá problém mnoha koček. Jediné, co byste mohla udělat, aby byl kocourek méně bázlivý a agresivní, je postupné přivykání na veterinární ordinaci. Dosud jste jej tam vozila jen v případě, že byl nemocný, a vždy se mu tam stalo něco nepříjemného (injekce, proplachování močové trubice). Zkuste se domluvit s některým z veterinářů, které nemáte daleko, a doneste kocourka denně nebo dvakrát týdně alespoň do čekárny, popřípadě i do ordinace, když bude volno. Berte jej v přepravce, ale nasaďte mu už doma v klidu obojek a vodítko, aby vám nemohl utéct, když se přepravka otevře. Nejprve ho na „výletech“ nechte v přepravce. Až si zvykne a osmělí se, nebude „hučet“ a nechá se za vodítko vytáhnout, tak ho nechte projít po čekárně, popřípadě po ordinaci (když tam nebudou psi) a zase ho zaveďte k přepravce a nechte ho tam vlézt. Ať na něj nikdo nesahá a nevšímá si ho. Až se docela uklidní, můžete ho zkusit dát na stůl, pohladit a zase schovat. Postupně ho může pohladit i pan doktor… Některé kočce to trvá hodně dlouho, než získá důvěru. Potom je třeba ho jen velmi opatrně fixovat – nepokládat na bok, ale spíše jemně přitlačit k podložce tak, aby neuvolnil nohy a nekousl (tzn. jednou rukou jemně tlačit za hlavou a druhou přes kyčle).
Když se tyhle výlety spojí s nějakou dobůtkou, věřím, že si na cesty i na šetrnou manipulaci zvykne a jeho obranné reakce nebudou tak vehementní. V každém případě ho mějte zajištěného vodítkem, abyste všichni mohli dát okamžitě ruce pryč, když začne syčet. Nesmí se mu podařit utéct ani nikoho kousnout a poškrábat. Musí sám přijít na to, že v klidu je všechno snazší.

S pozdravem
Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz