Potřebná pomoc zvířecím hrdinům z útulků

V útulcích se bohužel setkáváme se smutnými zvířecími příběhy. Některé končí tragicky, ale naštěstí se objevují i ty se šťastným koncem. Těch může přibývat hlavně díky péči lidí, kteří se zde angažují, ať už přímo jako ošetřovatelé, osvojitelé, dárci nebo návštěvníci.

Každá pomoc je cenná a může zachránit i život. Nadace na ochranu zvířat a značky Pedigree a Whiskas se proto rozhodly o zopakování kampaně „Pomozte naplnit misky v útulcích“, kterou letos realizují již pátým rokem. Celkem se již díky této aktivitě podařilo do českých a slovenských útulků rozdat 156 tun suchého krmiva. Za výrobky těchto značek, které si zákazníci zakoupí v období od 15. srpna do 15. listopadu 2013, budou do vybraných útulků darovány misky plné psího nebo kočičího krmiva.

Přinášíme vám několik příběhů přímo od ošetřovatelů. Podělili se o své zkušenosti a zážitky, z nichž sice mrazí, ale které ukazují, že s dostatečným zázemím jsou zvířata schopná poprat se s nepříznivým osudem a žít dál šťastný život. Bez pomoci lidí, kteří zasáhli v nesnázi a zajistili, aby se zvíře dostalo do dobré péče, bez podpory útulků a ošetřovatelů, mohlo vše dopadnout jinak. Příběhy ukazují, jak je důležité útulkům pomáhat, protože poskytují péči a zázemí těm, kdo to nejvíc potřebují. Krásný pocit, který zaměstnanci zažívají při zajištění nové milující rodiny pro zvířata nalezená v zuboženém stavu, jim vše vynahradí. Čím více lidí se do pomoci útulkům zapojí, tím je větší šance, že příběhů o psích či kočičích hrdinech, kteří překonali těžká období a nyní jsou z nich šťastná a zdravá zvířata, bude přibývat.

Beruška z králičího pletiva

Krásná stříbrná mourovatá kočka se jednoho dne, jako odrostlé kotě, ocitla u popelnic, kde si sháněla potravu. Občas jí soucitní lidé přihodili i trochu granulí nebo zbytků z kuchyně pod schody domu, kde se usídlila. Úkryt před deštěm a zimou si nalezla ve sklepě domu mezi harampádím, kam se dostávala větracím okénkem. Beruška se o sebe dokázala docela dobře postarat. Jednoho dne však do nedalekého útulku volal zoufalý starší pán, že se ze sklepa ozývá kočičí pláč a volání o pomoc, a že neví, co má dělat. Zaměstnanci útulku se ihned vydali na místo, kde zaslechli nářek tak děsivý, že se báli, že kočičce již nebude pomoci. Po chvilce se všem podařilo dostat do sklepa. Jakmile vstoupili dovnitř, nářek ustal. Na zemi nalezli zoufalou a zkrvavenou kočku, která byla zamotaná ve změti králičího pletiva. Podařilo se jí z ostrého pletiva i za cenu mnoha šrámů osvobodit. Kožíšek měla ale zle potrhaný. Zranění naštěstí nebyla příliš hluboká a nasazená antibiotika pomohla proti zánětům. Poraněné oko se Berušce hojilo velmi dlouho. Dnes je to krásná a pohodová kočka s hedvábným neporušeným kožíškem. Je vděčná, velmi mazlivá, hodná a nekonfliktní. Stále čeká v útulku na nový domov. Ošetřovatelé věří, že nebude trvat dlouho, než některé zodpovědné a hodné rodině učaruje její povaha.

Neslyšící Matýsek

V půlce letošního července přijal depozit pro kočky zbědovaného a velmi zablešeného kocoura. Byl dlouhosrstý, téměř rok starý, zcela vyhublý, se srstí vypadající jako šedivá koudel, měl rýmu a zalepené oči. Po koupeli se ukázalo, že se jedná o krásného kocourka s bílým kožíškem a modrýma očima. Dodnes nikdo nechápe, jak se takový krasavec ocitl na ulici, zda ho někdo vyhodil, nebo utekl a ztratil se. Na letáčky však nikdo nereagoval. Matýsek je bohužel zcela hluchý. Nyní se zotavuje po nemoci a jeho kožíšek září jako čerstvě padlý sníh. Přestože byl v tak zuboženém stavu a strávil na ulici dlouhou dobu, kdy to se svým handicapem musel mít velmi těžké, je moc milý a mazlivý. V depozitu čeká na nový domov, který by měl být v bytových prostorech, protože pobyt venku je pro něj příliš nebezpečný. Kocourkovi jinak hluchota nečiní žádné problémy a svou přítulností učaruje snad každému.

Týraný Alfréd ze Slaného

Alfréd je velmi nenápadný kocourek, a to hlavně kvůli tomu, že váží pouhá dvě kila. Chybějící zuby a muší váha naznačují, že se jedná o nebožáčka, který má za sebou těžkou minulost. Alfréd patřil mezi několik toulavých koček ze Slaného, které krutý tyran mučil a surově bil. Po záchraně jeho kočičích kamarádů z tyranského domu však zůstal opuštěný a sám, protože před lidmi z útulku se ze strachu schoval. Až po dalších dvou měsících si jej obyvatelé všimli a zavolali do útulku, kam Alfréd konečně zamířil. Dle stavu jeho zubů a těla si všichni mysleli, že se jedná o velmi starého kocoura, není to však pravda. Dnes je z něj hravý a veselý kamarád, který se naučil lidem důvěřovat a ze všeho nejvíc zbožňuje konejšení v náručí. Stále čeká v útulku na novou, milující rodinu.