Pověra: kočka do bytu nepatří

Mezi lidmi panuje poměrně rozšířený názor, že kočka žijící jen v bytě je nešťastná a trápí se, protože nemůže ven. Prý je lepší, když má člověk psa, protože ten aspoň někdy chodí na procházky. Jenže tento úsudek je mylný.

Je třeba si uvědomit, že každá kočka má (stejně jako člověk) jinou povahu a jiné potřeby. Nemůžeme-li tedy dopřát své kočce výběh, měli bychom si vybrat takového jedince, kterému pobyt v bytě nebude vadit (takové kočky opravdu existují), a byt pak co nejlépe uzpůsobit jeho potřebám. Kočka totiž může žít jak v domku se zahrádkou, tak v bytě.

Jakou kočku zvolit?
Kočka, která vyrůstala v bytě a výběh nikdy nepoznala, jej ani nepostrádá, pokud jí ho neukážeme (potom už by ho totiž vyžadovala stále). Najde se pár jedinců, u kterých když zjistíme velký temperament, hledáme jim domov právě s možností výběhu. Z tohoto důvodu radíme nepořizovat si malé kotě, které ještě nemohlo projevit své potřeby a povahu. Další možností je osvojit si kočku, která má zvenku špatné zkušenosti nebo je handicapovaná. Pro takové jedince je plná miska a pelíšek u vás doma daleko důležitější než možnost chodit ven. Bývají to ti nejvěrnější společníci.

Jak uzpůsobit byt?
Kočka vás bude milovat, umožníte-li jí dívat se z otevřeného okna (při vhodném počasí). Na okně a balkoně je nutná síť. Do bytu je pak třeba pořídit kočce WC (lavorek se stelivem, které pohlcuje pachy). Nejlepší umístění je zpravidla v koupelně či zákoutí chodby. Na broušení drápků je vhodné škrabadlo či kočičí strom. Měla by mít pár hraček – chrastící myšky, míčky či třeba jen obyčejnou kuličku z papíru. Další tipy na přizpůsobení bytu naleznete v rubrice Kočičí architektura.

Pokud většinu dne trávíte v práci či odjíždíte na víkendy pryč, doporučujeme pořídit kočce kočičího kamaráda. Ideální je současně pořídit dvě kočky, které jsou na sebe zvyklé. Kočka je společenský tvor a samotou velmi trpí. Takto není závislá na vás, pokud na ni zrovna nemáte čas. Paní, které jsme radily pořídit kočky dvě a zdály se jí v bytě přece jen příliš, se po roce narodilo miminko a kočička začala žárlit – svou žárlivost projevovala tak důrazně, že nám ji paní musela vrátit. Svěřila se potom, že až děťátko odroste a znovu si bude chtít pořídit kočičku, dá již na naše rady.

KASTRACE je nutná jak pro kočku chodící ven tak pro kočku bytovou. Nekastrovaná kočička se v cca v 5 měsících začne mrouskat a v bytě se trápí, protože jí nedopřejete kocoura. Ta, která chodí ven, by okolo 5. měsíce zabřezla. To opravdu není žádoucí, protože máme tolik koťat, která hledají domov, že není správné nechat rodit další. Totéž platí pro kocoury. Nekastrovaný kocour by nám v bytě v okamžiku pohlavní dospělosti okolo 6. měsíce značkoval své území silně páchnoucí močí. Ten, který má výběh, často zmizí na celé dny i týdny. Vrací se často s opravdu ošklivými poraněními z kocouřích bitek, nebo se vůbec nevrátí. Většina koček, která skončí pod koly aut, jsou nevykastrovaní kocouři. Povaha ani temperament se u kocoura po kastraci nezmění, myši loví stejně a netoulá se, takže je ušetřen popsaných útrap.

Nenechme zvířata trpět za to, že jim nerozumíme. Ke spokojenému soužití s nimi stačí jen jediné – znát a respektovat jejich potřeby. Poradíme a vysvětlíme chování a potřeby koček každému, kdo by měl zájem.

Článek byl s laskavým svolením přejat z Kočky SOS Hodonín www.kocky-hodonin.estranky.cz