Příběh Nanynky

Nanynka byla tolik podobná kočičce Lucince. Obě princezny byly tříbarevné a obě trpěly chronickým selháním ledvin. Nanynka k nám přišla v druhé polovině března 2013 a zůstala velmi krátce. Kočička to byla zbídačená, vyhublá a zřejmě již starší.

Těžko říct, jaký osud ji v minulosti provázel, ale nic dobrého to jistě nebylo. V první chvíli jsem si říkala, jak moc je podobná Lucince, která nás loni opustila právě pro onemocnění ledvin: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/1814 a napadlo mne i to, zda nebude mít stejný osud. Hned jsem ale tuto myšlenku vypudila z mysli. To tak, abych ještě něco špatného přivolala, napadlo mne.

Netušíme, kde přesně byla Nana nalezená, víme jen, že pocházela z Prahy. K nám se dostala prostřednictvím naší kočičí kamarádky, kterou kontaktovala další kočičí kamarádka s tím, že má doma právě nalezenou zuboženou kočičku. Bohužel si ji ve svém bytě s mnoha zvířátky nemohla nechat. Jako bychom to nějakým záhadným způsobem vytušili, kývli jsme na její převzetí do péče. Přece jen máme klece, infuzní stojany a vše uzpůsobené tomu, abychom mohli poskytnout zuboženému zvířátku potřebnou pomoc.

Nana byla v den přijetí do srdíčkového útulku na veterinární prohlídce. Po vyšetření již nebylo na co čekat a léčba mohla být zahájená. Dostala domů infuze a léky na zlepšení celkového stavu. Musím říct, že tak vyhublé nebožátko se jen tak nevidí. Bylo to skutečně na pováženou. Nikdy dopředu netušíme, jakým směrem se bude zdravotní stav zvířete ubírat. To ale vlastně nevíme ani u jedince na první pohled normálně vyhlížejícího, natož pak u zubožené dlouhodobě strádající chudinky. Nanynce vystupovala páteř, boky měla propadlé a sípala jako o život. Kašel měla tak silný, že chvílemi ani nemohla popadnout dech. Den poté jsme přijímali do útulku stejně zbídačeného kocourka Kolju z Vlkanova. Nana a Kolja - nebohá kočičí dvojka, která se nám natrvalo zaryla do paměti. Měli stejně vystouplé páteře, stejně propadlé boky, stejně sípali, kožíšky jim hrály všemi barvami a v očích jim plál nesmírný vděk za hrstku papání a teplý pelíšek. Navíc měli oba podobný osud...

Doufali jsme (a možná naivně jsme si mysleli), že můžeme boj nad nemocí snad i vyhrát. Nana první večer v útulku spapala několik granulek, napila se a šla odpočívat do pelíšku. Po celou dobu, co byla u nás, zůstala její mistička s granulemi téměř plná, jestli zmizelo deset kuliček, bylo to moc. Uždibovala z kapsiček a konzerviček jen lehce, aby se neřeklo. Pamatuji si, že bylo pár momentů, kdy toho pozřela více a to nám vykouzlilo pokaždé úsměv na tváři. Mysleli jsme, že to prostě půjde, že svůj mizerný zdravotní stav ustojí. To si ale myslíme pokaždé, nikdy se totiž nechceme smířit s tím, že to může dopadnout i jinak. První krevní zkouška prokázala nemocné ledviny a vysoký zánět. K tomu se ukázalo, že má nemocné i plíce. Aby se rozlišilo, zda je onemocnění ledvin akutní či chronické, musí se krevní zkouška zopakovat. Doufali jsme, ale druhé vyšetření nám jasně ukázalo, že je jen otázkou velmi krátkého času, kdy se stav ještě zhorší. V podstatě jsme se dozvěděli stejný verdikt jako u Ingrid, která nás nedávno opustila.

Osudy kočiček s nemocnými ledvinami – nově kočičky Ingrid: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=node/2307 a Nanynky si byly v mnohém podobné. Ingrid měla k plusu maličko „štěstí“, které spočívalo v tom, že mohla být mimo karanténní klec přímo v pokoji, procházet se a tulit se k ostatním kočičkám. Ne, že by to byla nějaká výhra, ale na sklonku života to pro ni bylo velké zpestření, to mi můžete věřit. Bohužel Nanynka nemohla být ani odčervená. Její stav byl vážný a navíc byla velmi krátce na karanténě, takže nemohla být vypuštěná do pokoje mezi ostatní. Bylo nám jí nesmírně líto. Tušili jsme, že nás brzy opustí, ale nemohli jsme jí dopřát víc, než bylo v tu chvíli možné. To abychom neohrozili ostatní kočičky a zároveň i ji samotnou.

Pečovat o umírajícího je nelehká úloha. Vím ale jistě, že kdo miluje zvířátka, zůstane jim parťákem až do posledních chvil, když přijde čas rozloučit se. Starost o nemocná, ztrápená, stará či jen tak opuštěná zvířátka je velmi náročná, ale také velmi krásná.

Milovaná Nanynko, byla jsi u nás pouhou chvíli, ale nám bylo velkou ctí s tebou zůstat do poslední chvíle. Bylo to těžké rozhodnout, slzy se draly do očí, ale věděli jsme, že strádání v kleci již nemá žádný smysl a přišlo by už jen utrpení. Už žádné další trápení, žádné infuze, žádná prodlužovací léčba. Tělíčko zubožené, vyhlídky na budoucí šťastný život veškeré žádné, chuť k jídlu se nadobro vytratila. Už to bylo moc a moc špatné, přesto všechno jsi nám dávala najevo svou náklonnost, oddanost a důvěru. Byla jsi neuvěřitelně milá a hodná kočička, která musela venku strádat jen pro lidskou lhostejnost.

Budeme na tebe, Nanynko, vzpomínat s úctou a pokorou.

Tví nejbližší ze srdíčkového útulku

Text: Kristýna Kacálková

OS Srdcem pro kočky

http://kocky-utulek.cz/