Příchylnost k majiteli

O tom, že se kočky cítí nejlépe v přítomnosti svého člověka, vás jako „kočkaře“ nemusíme dlouze přesvědčovat. Ke stejnému závěru došli i odborníci během experimentu zaměřeného na chování koček.

Vědci (Edwards et al.) v roce 2007 uskutečnili experimentální test, jehož cílem bylo prověřit, zda jsou kočky více napojené na svého majitele, než na náhodné člověka. Během tohoto pokusu bylo 28 vybraných koček (různá plemena i pohlaví) postupně ponecháno v neznámé místnosti v různých situacích. V prvním případě tam byla kočka sama, ve druhém se svým majitelem, ve třetím pak s neznámým člověkem. Chování koček bylo pozorováno a následně vyhodnoceno. Vědci zjistili, že kočky projevovaly víc náklonnosti svému páníčkovi (otírání hlavičkou, společné hry), než cizímu člověku. Vybraná zvířata byla akčnější a víc prozkoumávala místnost ve společnosti svého majitele. Pokud byla kočka o samotě nebo s cizím člověkem, obvykle byla zdrženlivější a seděla často u dveří. Kočky nejvíc mňoukaly, když byly v místnosti o samotě. Pokus tak dokázal to, co může potvrdit každý majitel „pokojového tygra“: kočky mají silnější vazbu ke svému majiteli, než k cizímu člověku. Kočky mohou také prožívat úzkost z odloučení. Když jsou dlouhodobě odděleny od své lidské rodiny, je pravděpodobnější, že se u nich rozvine stresové chování, jako je močení a vyprazdňování na nevhodných místech, nadměrné mňoukání, destruktivní chování a nadměrné čištění srsti.