Jakmile si přivezete štěně od chovatele, měli byste začít se základy správné výchovy. Je jen na vás, jestli vás bude pes v budoucnu poslouchat, nebo si bude dělat, co chce…
- S výchovou (například co pes nesmí dělat) začněte co nejdříve. To znamená, že už dvouměsíční štěňátko, které si přivezete domů, by mělo z vašeho jednání pochopit, když dělá něco nepovoleného. Psi si totiž mohou vytvořit zlozvyky (třeba žebrání u stolu), které se jen těžko odbourávají.
- Udržování čistoty v domě či bytě začněte cvičit co nejdříve.
- Volte laskavé metody a upřednostňujte pozitivní motivaci. Učit psa formou hry je pro vás i pro něj zábavnější a příjemnější.
- Naučte psa, že pravidla a povely se nemění a stále platí. Nedávejte povely, které potom psa nepřimějete splnit. Nejen ve výchově je klíčová důslednost!
- Cvičte psa tak, aby povel uposlechl napoprvé. Opakování povelů by ho mohlo přivést k domněnce, že první pronesení nic neznamená a že si ho nemusí všímat.
- Povely vydávejte zřetelně a jasně. Kombinované povely by psa mátly. Například SEDNI a LEHNI jsou dva různé povely, které by se neměly míchat.
- Při vydávání povelů mluvte klidním, ale autoritativním tónem. Poslušnost byste si neměli vynucovat křikem a neustálým opakováním jednotlivých povelů. Pes by měl být schopen přijmout vaši autoritu, i když na něj nebudete hlasitě řvát.
- Jméno psa vyslovujte hlavně v pozitivních souvislostech, aby věděl, že když jej voláte, bude se dít něco příjemného. Zvuk jeho jména by v něm měl vyvolávat především nadšení a radost, nikoli strach.
- Snažte se nedostatky v chování korigovat, ale neuchylujte se k tvrdým trestům. Vedení psa k dobrému chování pozitivní motivací je zábavnější i účinnější. Tvrdé tresty by vašemu vztahu jedině ublížily.
- Při výchově a výcviku je velmi důležité správné načasování. Dodatečné vynucování poslušnosti je neúčinné. Psa ukázněte/pochvalte hned poté, co se zachoval nesprávně/správně.
- Nikdy necvičte psa, když jste mrzutí, máte vztek nebo jste netrpěliví. Křikem či bitím si nevysloužíte respekt, ale strach.
- Mluvená řeč není pro psa tak důležitá. Přestože se možná neučí významu některých slov, mnohem lépe než samotná slova vnímá pes neverbální signály – tón hlasu, gesta, postoj.
- Pokud pes splní váš povel, usmějte se na něj a přívětivým hlasem ho pochvalte. Pes by měl poznat, že vám udělal radost. Pokud neposlechne, zamračte se a řekněte NE.
- Aby výcvik přinášel co nejlepší výsledky, musí výraz tváře, očí i tón hlasu říkat vždy totéž. Pes dokáže skvěle rozpoznat řeč těla, mimiku a především – intonaci.
Zdroj: Ryan O´Meara, Úžasní psi, Metafora, 2011
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.