Rozhovor s Vendulou Svobodovou

Vendula Svobodová, prezidentka nadačního fondu Kapka naděje a manželka zesnulého hudebního skladatele Karla Svobody, je známá svou láskou ke kočkám a ostatním zvířatům. Dokonce se neštítí ani takové práce, jako je dojení koz nebo kydání hnoje na statku. Co nám ještě prozradila?

Vzpomenete si na nějaké „zvířecí zážitky“ z dětství?

Odmalička jsem měla ráda zvířata a vyrůstala jsem s nimi. Vždycky jsem toužila mít psa, ale rodiče mi ho nikdy nekoupili, místo toho jsem dostala kočku. Odtud pramení moje láska ke kočkám. Dokonce když naše micina měla koťata, tak jsem je všechny poschovávala, aby je rodiče nenašli a nedali pryč. Takže si dokážete představit, že ze mě rodiče nebyli úplně nadšení. Dnes to samozřejmě chápu, kdyby to udělal můj syn, tak z toho taky nejsem zrovna odvázaná. Co si tak vzpomínám, moje nejkurióznější setkání se zvířetem se odehrálo na návštěvě u jedné rodiny, která měla statek a na něm koně, prasata, kozy… No úplně všechno. Pomáhala jsem tam s různými pracemi. Dokonce se mi na první zátah podařilo podojit kozu a nadojit zhruba dvě deci mléka. Paní ze statku mi řekla, že se to takhle napoprvé jen tak někomu nepovede. Všechny jsem překvapila.

Aktuálně jste patronkou projektu na pomoc lesní zoo, proč jste se rozhodla zapojit se?

Pravidelně jsem jezdila za mámou kolem Lesní ZOO Malá Chuchle. Kolikrát jsem tam už zastavovala i s Kubou, který ji zbožňuje. Chci, aby měl vztah i k místním zvířatům, aby je viděl v jejich přirozeném prostředí. Myslím se, že je dobré děti seznamovat se zvířaty, která kolem nás přirozeně žijí. Právě Lesní ZOO Malá Chuchle se stala vítězem v projektu stanice Minimax, jež ji finančně podpořila.

Chováte momentálně nějaká zvířata?

Můj první muž Karel měl spoustu psů a kočku nikdy nechtěl, ale já jsem si ji prosadila. Ona mě to pak „hezky“ oplatila, žrala kabely od počítačů a prováděla další vylomeniny. Dneska mám dvě kočky. Jednu obyčejnou, ta se jmenuje Sára, a druhou egyptského plemene sphynx. Je to taková ta kočka bez chlupů. Říkáme jí Glum. Vypadá trochu jako mimozemšťan a minulý pátek ji zrovna honil pes po ulici. Podařilo se mu ji dohnat a chytit do tlamy, ale asi se divil, co to je, protože kočka nemá chlupy, tak ji zase hned pustil.

Jak spolu kočky vycházejí?

Od té doby, co jsem si před 9 měsíci přinesla domů Gluma, tak se na mě Sára trochu zlobí. Dřív ke mně chodila do postele a mazlila se se mnou, teď její místo zastoupil Glum. Sphynx jsou kontaktní a vyhledávají lidské teplo, pořád se chtějí mazlit a být s člověkem. Glum mě nenechá chvíli samotnou.

Proč jste si pořídila zrovna tuhle rasu?

Mně se vždycky moc líbila, ale je pravda, že když chodí před domem, tak trošku děsí lidi. Někdy se dokonce zastavují i v autě a zírají na ni s výrazem „Pane bože, co to je?!“ Takže jsem si ji možná koupila na strašení.

Máte nějakou příhodu i s exotickými zvířaty?

Když jsem byla na Srí Lance, tak mi jednou přes cestu přešel varan. Z něj jsem měla opravdu obrovský respekt, protože varani jsou jedovatí. Zalezla jsem radši zpátky do auta a počkala, až přejde cestu a vleze do křoví. Ještě si pamatuji, jak jsem jednou narazila na tarantuli v Dominikánské republice, když jsem lezla za hotelový komplex, kam jsem zřejmě neměla. V tu chvílí jsem rychle nahodila zpátečku.

Jaký vztah ke zvířatům má váš syn?

Já mám pozitivní vztah ke všem zvířatům a stejně tak i můj syn, který se od malička zajímal o žížaly a brouky. Dodneška by Kuba chtěl nejradši mít doma všechna zvířata, která venku najde. Taky ho dost zajímají pořady o zvířátkách, ty si doma pouští automaticky. Samozřejmě sem tam přijdou roboti a autíčka, ale filmy se zvířátky má nejradši. Aktuálně pravidelně sleduje dinosaura T-Rex Express na stanici Minimax.