Sibiřská kočka

Toto polodlouhosrsté, přírodní plemeno pochází z Ruska. Sibiřskou kočku oceňují chovatelé po celém světě především pro něžný vzhled a milující, přítulnou povahu. Tato vnímavá a společenská kočka dokáže navázat velmi pevný vtah ke své lidské rodině.

Historie a původ plemene
Historie chovu sibiřské kočky jakožto registrovaného plemene sahá teprve do 80. let minulého století, z hlediska chovatelství se tedy jedná o plemeno velmi mladé. Jeho původ je i přesto obestřen notnou dávkou tajemství a nezodpovězených otázek, které jsou do dneška předmětem sváru mnohých chovatelů. Ačkoli je sibiřská kočka všeobecně označována za „přírodní plemeno“, jedná se v podstatě o ruskou polodlouhosrstou kočku domácí. V bývalém Sovětském svazu, zemi původu tohoto plemene, se v 80. letech minulého století začaly psát první plemenné knihy, v nichž byly registrovány kočky odpovídající představám o „přírodní“ sibiřské kočce. Jednalo se však převážně o kočky domácí či volně žijící (odchytávané) ve velkých městech, tj. v tehdejším Leningradě (St.Peterburg), Moskvě, Oděse, Kuybyševě (Samara) a jejich okolí. S rozvojem chovu sibiřských koček pak byly v 90. letech minulého století registrovány a do chovu zařazovány kočky, které pocházely z dalších oblastí bývalého Sovětského svazu. Skutečný počet koček dovezených z oblastí Sibiře a dálného východu byl naproti tomu velmi omezený, a navíc k prvním těmto importům došlo teprve až po několika letech registrovaného chovu. Mezinárodní felinologická organizace FIFé, pod kterou chová a vystavuje většina českých chovatelů (organizovaných v ČSCH - SCHK), sibiřskou kočku uznala až v roce 1998. V Česku si však sibiřská kočka od samého počátku svého registrovaného chovu získala svůj věrný okruh obdivovatelů a nadšenců, kteří pro její chov, uznání, prezentaci a propagaci udělali velký kus poctivé chovatelské práce. A je milé pozorovat, jak se tento okruh neustále rozšiřuje o další milovníky a chovatele těchto chlupatých kožíšků.

Vzhled a standard dle FIFe
Sibiřská kočka je polodlouhosrsté, středně velké až velké, robustní plemeno, které svým aristokratickým vzezřením dokáže v nejednom milovníku koček vzbudit náležitý obdiv a respekt. Chomáčky srsti mezi kulatými tlapkami, silný a huňatý ocas, dlouhé kalhotky a bohatý límec na hrudi, jímž se tyto kočky mohou zejména v zimním období chlubit, jim nemalou měrou dodává na celkovém majestátu a takřka carském vzezření. Sibiřské kočky musí celkově v typu působit mohutněji, jejich hlava masivně a jaksi zaobleně, nikoliv však kulatě. Hlava připomínající starý typ perské kočky s příliš krátkým nosem je stejná vada v exteriéru jako protáhlá, špičatá tlamička a úzká mozkovna s liščím výrazem. Oči má mít sibiřská kočka velké a mírně oválné, posazené trochu šikmo a daleko od sebe. Uši musejí být středně velké, široce posazené a s dobře vyvinutým vnitřním osrstěním a štětičkami. Nos by měl být střední délky, široký, lehce klenutý a beze stopu. Silné kosti a krk, široký hrudník a dobře osvalené tělo obdélníkového rámce jsou pro sibiřské kočky typické. Dospívání jim trvá poměrně dlouho, teprve ve třech letech lze u tohoto plemene mluvit o ukončeném tělesném vývoji. Kočky dosahují váhy mezi 3,5-5,5 kg, kocouři jsou celkově větší a mohutnější, obvykle váží okolo 6 kg, ale zázračnou výjimkou nejsou ani sedmi či osmikiloví jedinci. Sibiřské kočky můžeme spatřit ve všech přírodních barvách a kombinacích, želvovinové, plnobarevné, s tabby kresbou a s bílými skvrnami. Kromě těchto barev se vyskytují jedinci s tzv. siamským faktorem neboli akromelanickým zbarvením, kteří jsou označováni jako Neva Masquarade (Něvskaja maskaradnaja, něvská maškaráda, Siberian colourpoint). Pro toto zbarvení je charakteristické potlačení barvy do koncových částí těla (uši, ocas, nohy, obličejová část hlavy) a typicky modrá barva očí.

Srst a péče o ni
Srst sibiřské kočky je polodlouhá a charakteristická svou dobře vyvinutou, velmi hustou a nepřiléhavou podsadou. Krycí chlupy jsou poněkud tvrdé, drsnější na dotek a vodoodpudivé. Z tohoto důvodu není vhodné sibiřskou kočku koupat, protože tím z její srsti odstraníme typický mastný film, který ji chrání a udržuje v celkové rovnováze i co se týče pokožky. Daleko vhodnějším a šetrnějším způsobem péče o srst je v případě sibiřské kočky pravidelné pudrování a následné vyčesávání odumřelých chlupů a dalších nečistot ze srsti pomocí kartáče s jemnými kovovými drátky. Dětské pudry běžně dostupné v drogeriích udělají stejnou službu jako speciální suché šampony pro zvířata. Obecně stačí kočku napudrovat jednou za měsíc (nebo dle potřeby) a česat jedenkrát týdně. Srst sibiřských koček totiž nemá tendenci k plstnatění jako např. srst perských koček a je celkově nesrovnatelně více „samočistící a bezúdržbová“. Letní srst je výrazně kratší než zimní, neboť na jaře a v létě dochází u těchto koček k velké ztrátě chlupů. V tomto období je vhodné kočku česat každý den nebo alespoň obden, eliminuje se tím nepříjemné vypadávání srsti v bytě a následná nutnost každodenního vysávání. Díky své bohaté srsti většina sibiřských koček uvítá možnost pobytu venku i za nepříliš příznivého počasí (volný výběh, venkovní voliéra). Ty, které jsou celoročně chované v bytě, zpravidla dávají přednost chladnějším místům (dlažba, koupelna, balkón). To ovšem neznamená, že by jejich celoroční chov v bytě nebyl možný nebo dokonce nevhodný. Pouze je třeba si uvědomit, že pro výbornou kondici, kvalitu a hustotu srsti sibiřské kočky jsou nižší teploty nezbytné. Stručně řečeno – do permanentně přetápěného bytu a k věčně zimomřivým lidem sibiřka rozhodně nepatří!

Neva Masquerade
Atraktivní zbarvení s akromelanickými odznaky bylo od počátku registrovaného chovu uznáváno jako barevná varieta sibiřské kočky, tzv. Siberian colourpoint, většinou světových felinologických organizací (WCF, TICA atd.) s výjimkou FIFe. Toto zbarvení sibiřské kočky způsobuje recesivně děděný CP gen. To znamená, že i z rodičů klasicky zbarvených, v případě, že oba dva tento gen nesou, se může ve vrhu vedle ostatních barev objevit i něvská maškaráda. Anebo je tento gen „skrytě“ předán dále koťatům s klasickým zbarvením. CP gen byl tedy přítomen u samého prvopočátku registrace plemene sibiřská kočka. Z genetického hlediska mají nezpochybnitelně všechny sibiřské kočky shodný původ, bez ohledu na to, zda se jedná o něvské maškarády, klasicky zbarvené či klasicky zbarvené nesoucí CP gen. FIFe však byla dlouhá léta nekompromisně proti uznání něvských maškarád, ať už coby barevné variety SIB nebo jako samostatného plemene, zejména díky silnému tlaku ze strany zastánců tzv. „trads“ – chovatelů „tradičně“ neboli klasicky zbarvených sibiřských koček a stoupencům teorie o „čistém a přírodním“ plemeni sibiřská kočka. Někteří odpůrci něvských maškarád dokonce zašli tak daleko, že dodneška označují sibiřské kočky s odznaky jako „křížence“ a snaží se o jejich selekci a nekompromisní vyřazení z chovu včetně nositelů CP genu, což však popírá nejen logiku, ale i samotné genetické zákony. Jestliže se sibiřské kočky s odznaky i klasicky zbarvené rodí ze stejných rodičů a ve stejném vrhu, nemůže být o křížencích žádná řeč. S ohledem na shodný genetický původ sibiřských koček je sibiřský colourpoint (něvská maškaráda) barevnou varietou sibiřské kočky, kterou však dosud FIFe neuznalo. Avšak díky několikaleté snaze, neúnavnému úsilí a mravenčí práci zejména českých chovatelů těchto koček, došlo alespoň k této změně – koncem května 2008 byl na Generálním zasedání FIFe v Popradu schválen návrh na uznání nového samostatného plemene Neva Masquerade a od 1.1. 2009 se tedy NEM ve FIFe stává předběžně uznaným plemenem jakožto sesterským ve vztahu k plemeni sibiřská kočka. Další budoucnost něvských maškarád ve FIFe tedy opět leží velkou měrou v rukou českých chovatelů, neboť do definitivního plnohodnotného uznání NEM s platností od 1.1. 2011, které je v tuto chvíli dalším vytyčeným cílem na trnité cestě v boji za uznáním modrookých krásek, bude ještě potřeba vykonat spoustu chovatelské práce při shromažďování potřebných nových rodokmenů něvských maškarád a propotit mnoho trik i světlých kožíšků při prezentacích NEM na výstavách, které jsou nedílnou součástí celého procesu konečného uznání.

Povaha aneb pro koho se hodí?
V České republice je sibiřská kočka již dlouhá léta oblíbeným domácím mazlíčkem a její popularita bezesporu stále roste. Není totiž tak náročná na celkovou péči jako, v našich domácnostech dříve velmi rozšířená, perská kočka a oproti v současnosti oblíbené britské krátkosrsté kočce je zase mnohem více komunikativní a společenská. Je inteligentní, přemýšlivá a hrdá, ale zároveň k nám lidem neuvěřitelně shovívavá. Ráda si s lidmi i ostatními zvířecími členy domácnosti nahlas povídá, její jemné zvukové projevy jsou však lidskému uchu příjemné. Něžné povrkávání a občasné mňouknutí či vyštěknutí se po čase stane součástí slovníku celé domácnosti. Kdo si domů pořizuje sibiřskou kočku, pořizuje si věrného a oddaného kamaráda, který má velký smysl pro humor, rád se účastní veškerého dění v bytě či domě, u všeho s oblibou asistuje, občas vymýšlí pěkné lumpárny - to aby se s ním páníček nenudil, ale ze všeho nejvíce umí pohladit lidskou duši ve chvíli, kdy to opravdu potřebuje. Sibiřka je velmi vnímavá k pocitům a náladám lidí, vytváří si zpravidla velmi pevný vztah ke „svému“ člověku, ostatní členové domácnosti jsou ale pro ni také důležití. Není agresivní ani přehnaně plachá či nedůvěřivá, výborně se proto hodí k dětem, jiným kočičkám, ale i psům – sama je v podstatě takový „kočkopes“, kterého je snadné naučit venku chodit na postrojku, ale i aportovat gumičku do vlasů nebo papírový míček. Doma ráda sedí na okně nebo na balkóně a pozoruje, co nového venku. Miluje výšky, ráda šplhá až ke stropu po všem, po čem se dá. S nákupem vysokého šplhadla (odpočívadla) tedy rozhodně neotálejte. Je velmi čistotná a rychle se naučí brousit si drápky pouze na místech k tomuto účelu vámi vyhrazených (sisalové škrabadlo, staré křeslo apod.). Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne a o sibiřských kočkách to platí dvojnásob. Jsou skutečně velmi společenské, a i když zase ne tolik aktivní a náročné jako např. kočky siamské, samota jim rozhodně nesvědčí. Jestliže si tedy tuto kočičku chcete pořídit a již dopředu víte, že celé dny trávíte v práci mimo domov, vezměte si domů sibiřky raději rovnou dvě a budete šťastnější vy i vaše kočky. A ať už vaše volba padne na sibiřskou kočku klasicky zbarvenou nebo něvskou maškarádu, kočičku nebo kocourka, jednu číču nebo dvě, jedno je jisté – se sibiřkou se nikdy nudit nebudete!

Text: Mgr. Radka Flejberková
Chovatelská stanice Ramiadis, CZ

Foto: Květa Tomanová