Smíří se kocour s pobytem venku?

Chovám dva kocoury (nalezenci 3,5 a 1,5 roku, oba kastrovaní). Dříve jsem měla oba v bytě a bylo vše v pořádku. Misky na vodu i krmení měli společné, toalety a pelíšky každý své, ale užívali je navzájem. Mladší si často chtěl se starším hrát, ale ten ne vždy jeho zájem opětoval – vrčel a schoval se někam, kam mladší nevyskočil. Když měl starší kocour náladu, tak si spolu hráli – prali se a kousali, ale nikdy nebyli poranění. Starší kocour občas mladšího olizoval na tvářích a uších. Na podzim jsem se přestěhovala do rodinného domu se zahradou. Kocouři již nežijí s námi v bytě, ale mají svou vyhrazenou místnost, odkud mohou chodit ven na zahradu. Asi po měsíci se chování staršího kocoura výrazně změnilo. Vadí mu přítomnost mladšího, jakmile se blíží či ho jen slyší (obojek), začne vrčet, a pokud je mladší velmi blízko, prská a brání se pacičkou. Mladší mu vlezl do jeho pelíšku a od té doby ho nechce užívat (vyprání deky nepomohlo). Takže jsme pořídili nový pelíšek. Mladší reaguje na agresivní zvuky pouze tak, že zůstane sedět opodál, případně odejde. Pokud jsou ale venku, tak (i přes vrčení staršího) za ním běží a chce si hrát. Starší s prskáním uteče. Starší kocour je nejspokojenější v bytě, jakmile ho odnášíme do jejich místnosti či ven, vrčí podobně jako na mladšího kocoura. V bytě ho ale nechávat nechceme. Nevím, zda je možné, aby se opět skamarádili, nebo se s novou situací musíme smířit (a starší kocour také). Co se týče jejich povahy, tak starší kocour je velice klidný a trpělivý, nikdy člověka nekousl ani nepoškrábal, ač se mu děje třeba něco, co se mu nelíbí. V tom případě lehce zamňouká a otáčením těla dává najevo, že chce, abychom ho pustili na zem. Mladší je také hodný, ale trochu ztřeštěný. Třeba když ho chováme, z ničeho nic vyskočí na zem a při tom nás poškrábe, jak se odrazí. V rámci hrátek škrábe i kouše.

Odpověď:
Je s podivem, že kočky žijící volně venku se velmi rychle a dobře adaptují na život v bytě, ale naopak to bývá často problém. Myslím, že váš starší kocourek už si moc zvykl na pohodlí a bezpečí čtyř stěn bytu a venku i ve své vyhrazené místnosti se prostě bojí. Nemá zde své obvyklé skrýše, vaši podporu a pohlazení, kdykoli by to potřeboval. Mladší kocourek jej asi trochu otravuje a možná i děsí. Vrčení je totiž projev velkého strachu a nevole. Používáte zřejmě obojek s rolničkou, jak jsem vyrozuměla z o dopisu. Já ho raději nedoporučuji, aby kvůli němu někde neuvízl (pod drátěným plotem, pod keřem apod.). Případně by obojek měl být z textilu, který se snadno roztrhne, nebo s velmi lehce uzavíratelným uzávěrem. Možná ta rolnička teď víc plaší staršího kocourka než ptáky, jestli na ni dosud nebyl zvyklý. Pravděpodobně svou roli sehrávají i cizí kočky. Ty bývají pro domácí miciny velikým strašákem, zvláště nekastrovaní kocouři, kteří si neberou servítky a každého na potkání zmlátí. Občas mu pečlivě prohlédněte kožíšek, zda tam nemá bulky a stroupky jako následky pokousání – mohlo by to pak ošklivě zhnisat.
Nejvíc bych se přimlouvala za to, vzít kocoura do domu a dopřát mu pohodlí, na které byl zvyklý, alespoň tedy v zimě. Zjara možná sám začne chodit více ven. Předpokládám ale, že to není možné… Tak aspoň přidejte do jejich místnosti „kočičí stromy“ nebo lávky a budky po celé výšce, závěsy, kartónové krabice a další „haraburdí“, aby se měl kocour vždycky možnost schovat tak, aby ho druhý vůbec neviděl. Také přidejte záchodky – kocouři zvyklí na kočkolit nebudou přece hrabat ve vlhké hlíně! Měli by mít aspoň jednu toaletu někde venku pod střechou, a další dva ve své místnosti, v různých rozích. Dokud do nich budou chodit, třeba jen občas, nerušte jim je. Misky s krmením rozložte také vertikálně po lávkách a odpočívadlech – kdyby se kocour bál slézt dolů, ať se nají. Ještě bych doporučila občas zkontrolovat kocourovu váhu, zda moc nehubne. Pak by bylo lepší ho aspoň na krmení brát domů, aby se pořádně najedl. Někdy kočky, když mají velký strach, přestanou jíst a jen se schovávají.
Pro lepší adaptaci bych doporučovala feromonový odpařovač Feliway, který připojíte do zásuvky v jejich místnosti. Je to dražší záležitost (700-750 Kč), ale vydrží zhruba měsíc a kočičkám dělá opravdu dobře. Rychle je uvede do pohody tak, že začnou zase provozovat tzv. komfortní chování, tedy škrábání na škrabadlech či stromech, protahování, umývání kožíšku, otírání tvářiček, rozvalování… Tím se uvolní a uklidní. Dělají se i obojky napuštěné feromony, ty jsou o něco levnější, ale jsou pevné, a jak jsem psala výše, měla bych strach, aby se kocour někde nezachytil. Oboje dostanete u vašeho veterináře, eventuálně mohu i zaslat.
Přeji vám i kocourkovi, aby si na nové podmínky brzy zvykl a neděsily ho.

MVDr. Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz