Pokud chcete chovat doma pejska i kočičku, nejjednodušší je pořízení štěněte i kotěte ve stejnou dobu, mláďata k sobě najdou cestu nejrychleji. Ale ani u dospělců to nebývá velký problém. Snáze si zvykne většinou starší pes na kotě než starší kočka na štěně, ale ani tam nebývají nepřekonatelné problémy obvyklé.
Při seznamovaní psa a nového kotěte nechte nejprve se kotě v klidu u vás zabydlet, do pelíšku mu dejte dečku nebo kus hadru, který pak vyměníte navzájem kotěti a psovi v jejich pelíšcích, aby si na svůj pach zvykli, kotěti zařiďte úkryty, kam může utéci, nejbezpečněji se asi bude cítit ve výškách, proto může posloužit i vysoké škrabátko určitě bude však nejprve zalézat též pod nábytek. Pokud se tak stane na dlouho, dejte mu tam k dispozici toaletní misku, ale ne krmení, aby mělo důvod vylézt.
Asi po dvou dnech, kdy se kotě cítí u vás již bezpečně a nechá se od vás mazlit a hladit, vezměte psa do pokoje, kde je kočka, nejlépe na vodítku. Kočka se patrně někam schová a bude syčet. Nenechte pejska, aby ji honil, pokud se oba chovají pokojně a přiblíží se k sobě, můžete situaci ještě usnadnit tím, že si nasliníte ruku a přejedete s ní po kočce, aby měla váš pach pes ji lépe přijal.
Při blízkém seznamování kočky a psa se nějakému sekanci ze strany kočky asi nevyhneme, proto kočce dobře ostříháme drápky, ale pozor, abychom jí nestříhli až do krve, je nutné sledovat, kde má kočka ve drápku nerv a stříhat nad ním. Pro tyto účely postačí dobře i kleštičky na nehty.
Pokud už u nás doma kraluje kočka a vybíráme k ní dospělého psa, třeba z útulku, většinou se setkáme s tím, že zaměstnanci u nalezeného psa nejsou schopni posoudit, jak se bude ke kočkám chovat, protože neměli příležitost to někde vyzkoušet. V žádném případě se nenechte zlákat líbivým zevnějškem psa, ale vybírejte podle jeho temperamentu. Vynechejte pokud možno plemena lovecká a saňové psy a teriéry. Vyberte si velmi klidného, poslušného psa, u kterého je naděje, že kočku ponechá v klidu.
Při seznamování nenutíme kočku do násilného sblížení, bude se schovávat, syčet na psa a může demonstrovat svou uraženost i několikadenním odchodem z bytu nebo močením a kálením do psího pelíšku, případně pokud jí dojde, kdo za utrpěné příkoří může, i na strategická místa člověka, kterého považuje za viníka (postele, křesla, hromádky šatstva, sporák u hospodyně, dílna u muže aj.).
Kočce je nutno věnovat denně pozornost a hlazení, aby se necítila odstrčená, případně ji dočasně odsunout do teritoria, kde se pes nevyskytuje.
Převážně však soužití probíhá bez problému, psi kočku respektují jako nadřazenou. Většina koček pozná, že před psem nesmí utíkat a raději se mu postaví čelem a obdaří ho pár výchovnými ťafkami, které psa většinou zastraší a příště si dává pozor. Bezproblémovému soužití se naučí i někteří lovečtí psi, kteří venku cizí kočky loví. Domácím kočkám v rodině však dávají pokoj, protože je počítají do smečky.
Pokud kočku chováme doma, je potřeba věnovat pozornost umístění její toalety. Někteří psi mají totiž potřebu po kočce vyjídat výkaly z kočičího WC, což je nejen nehygienické, ale v případě, že používáme jako stelivo bílý silikagel, který pes pozře, se toto může pro psa stát vyloženě životně nebezpečným.
U kočky, která chodívá ven, bychom měli dbát na očkování nejen proti vzteklině, ale i proti plísním, časté odčervení a preventivní pravidelné ošetřování přípravky proti ektoparazitům, aby od cizích koček a hlodavců na psa nepřenesla ušní svrab, blechy, červy a plísně.
Je až s podivem, kolik legrace si někteří psi užívají s kočkami, není ani výjimečné, když pes adoptuje kotě jako štěně, a dokonce jsem slyšela o případu, kdy se irský setr od kočky naučil lézt na stromy a pak pochopil, že třesením větví se dostane k mladým pěnkavkám, o které se s kočkou podělil. Jeho majitelka se dříve domnívala, že si chodí vylepšovat na strom jídelníček ovocem. Pes byl velmi ostražitý a před paničkou tuto zálibu dlouho tajil, což mu usnadňovala i okna, která vedla na druhou stranu domu, takže před tím, než byl spatřen, slyšel cvaknout dveře a zavčas přerušil své rejdy, až ho jednou jeho panička pozorovala ze střechy přímo při činu i s kočkou.
Měla jsem jednou to potěšení pozorovat spolupráci mé kočky a psa při vykrádání kuchyňského stolu. Dlouho jsme si lámali hlavu a navzájem se v rodině hádali a obviňovali, kdo zapomíná do kuchyně zavírat dveře, až jsem jednou nešla do práce a viděla tento postup: kočka přišla do pelechu psa a zamňoukala a odcházela k zavřeným kuchyňským dveřím, pes ji po chvíli následoval a otevřel dveře. Kočka vyskočila na stůl a při bezuzdném hodování psovi shazovala zbytky u snídaně, což pochopitelně pes kvitoval pod stolem s nadšením.
Text: Dana Bočková
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.