Štěně a psí kotec

Přivezli jste si domů štěně a máte pro něj připravený kotec? Kdy je ta správná doba poslat ho „na samotku“?

Podle odborníků se především v prvních týdnech po odloučení od matky a sourozenců nedoporučuje dávat štěně do psího kotce. Proč tomu tak je? Pokud je pejsek ze dne na den (nebo příliš brzy) ponechán o samotě, může to u něj vést ke stresu nebo jiným úzkostným stavům. Ne nadarmo se říká, že první týdny pobytu psa v novém domově jsou rozhodující pro navázání vztahu s jeho novým pánem. Držení v kotci vždy představuje izolaci od rodiny, a proto musí být vyváženo pravidelnou a dostatečně dlouhou a intenzivní činností a společnými aktivitami. Kotec by měl mít prostor pro výběh a útulnou psí boudu.

Pomalu, ale jistě

Pokud chcete svého psa držet občas v kotci, zvykejte ho na něj velmi pozvolna a krok za krokem. Jak na věc? Ideální je, když ho nejdříve dostatečně navyknete na jeho přepravku, kterou bude obývat i uvnitř domu. Dovnitř mu dejte jeho misku s krmením, v lepším případě ho naučte používat box jako pelíšek a místo, kam se může uchýlit, když potřebuje klid. Dalším krokem je změna místa, kde bude přepravka umístěná (například v noci bude box v ložnici a přes den na různých místech). Po několika týdnech ji postavte s otevřenými dvířky do kotce. Když bude pes unavený po dostatečně dlouhé procházce, jako obvykle se tam schoulí k odpočinku. Postavte mu tam i jeho oblíbenou misku s krmením. Postupně prodlužujte dobu, po kterou se pes bude zdržovat v kotci. Po dosažení určitého stupně zralosti, ovšem ne dříve než po výměně zubů, bude pes dobrovolně zůstávat v kotci po delší dobu. Nejdříve v tomto stadiu ho můžete nechat v kotci i přes noc. Rozhodně se nedoporučuje nechávat štěně v prvních dnech v novém domově hned samotné v kotci. Štěně potřebuje cítit vaši blízkost a mít pocit bezpečí, protože ještě nikdy nespalo samo. Těsný kontakt se svým pánem mu dodá jistotu… Návyk na kotec musí být postupný, aby to psovi přišla jako naprosto samozřejmá a přirozená věc.

Zdroj: Výchova štěněte loveckého psa, Anton Fichtlmeier, Julia Numssen, Grada, 2012, www.grada.cz