Nikdy by mě nenapadlo, že první, co budu po příchodu kotěte domů řešit, nebudou hračky ani škrabadlo, ale moje pokojové rostliny. Byla jsem přesvědčená, že si jich kočka ani nevšimne. Vždyť do té doby byly roky na stejném místě a nikomu nepřekážely.
Jenže naše zvědavá kočičí slečna měla úplně jiný plán.
Nejdřív ji zaujal květináč. Pak hlína. A nakonec samotné listy. Seděla jsem na gauči a jen sledovala, jak si s naprostým klidem ukusuje špičku listu, jako by to byla její odpolední svačina. V tu chvíli mi došlo, že bych asi měla zjistit, jestli je ta rostlina vůbec bezpečná.
A upřímně? Dost mě překvapilo, kolik běžných pokojovek může být pro kočky problém.
První, která putovala z obýváku pryč, byla monstera. Přitom ji má doma snad každý. Nikdy mě nenapadlo, že její listy obsahují látky, které mohou po rozkousání podráždit tlamu, jazyk nebo žaludek. Naštěstí naše kočka ochutnala jen maličký kousek a nic se nestalo, ale dál jsem to raději nepokoušela.
Podobně dopadl i lopatkovec. Ten jsem měla ráda hlavně proto, že není náročný na péči a krásně kvete. Jenže když jsem si o něm začala číst, zjistila jsem, že ani ten není pro kočky ideální. Tak šel na polici do pracovny, kam se naše kočka vůbec nedostane.
Pak jsem se podívala po bytě trochu pozorněji a najednou jsem viděla věci, které jsem dřív vůbec nevnímala. Dieffenbachie v rohu ložnice. Tchýnin jazyk v předsíni. Zamiokulkas na komodě. Všechny jsem měla roky a nikdy mě nenapadlo, že bych jednou přemýšlela, jestli jsou pro domácího mazlíčka bezpečné.
Neznamená to ale, že jsem polovinu bytu vyhodila. Některé rostliny jsem jednoduše přestěhovala tam, kam se kočka nedostane. A u některých jsem si řekla, že mi za ten klid nestojí, a darovala jsem je mamce. Jelikož obě milujeme rostliny, a u ní doma žadný chlupatý tvoreček nebydlí.
Na druhou stranu jsem objevila i spoustu rostlin, které mohou zůstat tam, kde jsou. Třeba zelenec. Ten jsem měla původně jen v koupelně a nakonec jsem si pořídila ještě jeden do obýváku. A ten je čistě jen pro ní. A aby toho nebylo málo koupila jsem jí ještě Kalisii. Stejně tak některé druhy kapradin nebo calathey. Konečně jsem nemusela být ve střehu pokaždé, když se kočka rozhodla očichat květináč.
Stejně jsem ale časem zjistila jednu věc. Ani bezpečná rostlina nemusí být dobrý nápad, pokud ji vaše kočka bere jako zábavu.
Naše si totiž oblíbila hlínu. A bylo jí úplně jedno, co v květináči roste. Občas jsem přišla domů a kolem květináče vypadalo, jako by někdo přesazoval celý byt. Hlína byla na zemi, listy polámané a ona seděla vedle s výrazem naprosté nevinnosti.
Nakonec pomohla úplná maličkost. Povrch květináče jsem zasypala většími kamínky a najednou ji přestal zajímat. Dodnes netuším proč, ale fungovalo to.
Jestli máte doma kotě, připravte se na to, že bude ochutnávat skoro všechno. Kabely, kartonové krabice, tkaničky... a velmi pravděpodobně i vaše pokojové rostliny. Není to proto, že by mělo hlad. Prostě zkoumá svět.
Právě proto bych nespoléhala na to, že si rostliny "nevšimne". Některé kočky kolem nich opravdu celý život jen projdou. Jiné si z nich udělají vlastní salátový bar. Dopředu nikdy nevíte, do které skupiny bude patřit ta vaše.
Když si dnes pořídím novou pokojovou rostlinu, už automaticky hledám ještě jednu informaci. Nejen kolik potřebuje světla nebo jak často ji zalévat, ale jestli je bezpečná pro kočky. Zabere mi to dvě minuty a mám klid.
A víte, co je na tom všem vlastně nejvtipnější? Tolik jsem řešila, které rostliny bude potřeba přestěhovat, až jsem nakonec zjistila, že největší úspěch u nás stejně měla obyčejná krabice od nové konve. Rostlin si po pár týdnech skoro přestala všímat, ale kartonové krabice? Ty jsou dodnes její nejoblíbenější "hračkou".
Od té doby už beru pokojové rostliny trochu jinak. Pořád je mám ráda, jen už při jejich výběru myslím ještě na jednoho člena domácnosti. A musím říct, že se s tím dá úplně bez problémů žít.
A dnes se v Vámi zase loučím a přikládám i foto naší pažrávé potvory, kterou miluju.

(Yuki)
Barča z krmeni.cz
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.