Tonkinská kočka

Historie

První doložená tonkinská kočka se objevila v Rangúnu v roce 1930 a po té byla odvezena do Spojených státu amerických. Její majitel ji nechal spářit s kočkou siamskou a koťata různých zbarvení, která vznikla, položila pravděpodobně základ chovu tonkinské kočky.

Standard

Kočku tonkinskou bychom si mohli pro její typické znaky splést s kočkou siamskou (díky podobně trojúhelníkovité hlavě).

Velmi žádanými tonkinskými kočkami jsou kočky, které mají tzv. barmské zbarvení (barmský faktor)- barva šedá, bílá, krémová, načernalá. Existuje několik typů tonkinských koček a záleží na tom, na jakých kontinentech jsou chovány. Ve spojených státech jsou tyto kočky mohutnější, v Evropě už na pohled vypadají elegantně a ve státech orientálních jsou velmi podobné kočkám siamským.

Tělo: Stejně jako barvou a povahou, tak i hmotností se nachází toto plemeno mezi kočkou siamskou a barmskou. Pokud si ji budete moci pochovat, pravděpodobně vás překvapí, že při zvednutí je až nápadně těžká. Její tělo je totiž až neobyčejně svalnaté a mohutné. Je třeba dávat velký pozor na ocásek, který se díky tomu, že se na konci sbíhá do špičky a je velmi tenký, může snadno zlomit. Toto plemeno může růst až do dvou let.

Hlava: tonkinská kočka má buďto tvar hlavy kulatý s plným čenichem a nebo trojúhelníkovitý s klasickým čumákem. Uši na hlavě nijak nevynikají, jsou středně velké a bez špičky, na konci jsou zaoblené a jsou umístěny jakoby směrem do strany hlavy než nahoře na hlavě, což také způsobuje, že uši nejsou nijak napřímené. Oči má středně velké, posazené daleko od sebe, jsou mandlového tvaru a mají mít modrozelenou barvu.

Srst a zbarvení: Srst tonkinské kočky je měkká a hedvábná. Nejčastěji můžeme toto plemeno vidět ve zbarvení bílém, zlatém a namodralém, ale nejsou výjimkou ani kočky s barvou srstí červenou, skořicovou či želvovinovou. Pokud chováme kočku jen pro chov či na výstavy, uspějete jen s kočkou, která má klasické tonkinské faktory či s kočkou, která má typické barmské znaky.

Koťata jsou po narození zprvu světlá, postupem času budou tmavnout

Povaha

Na povaze tonkinské kočky můžeme pozorovat částečnou povahu kočky barmské a siamské. Tyto kočky jsou ohromně šťastny, pokud jsou středem pozornosti. Jsou to poměrně společenská a inteligentní zvířata. Díky své zvědavosti se jsou schopny naučit například aportování kuličky skoro jako pes na klacek, ale nesmíte se divit, když si tato kočička otevře sama dveře či pákový kohoutek. Pokud chcete, aby byla Vaše tonkinská kočička spokojena, musí být stále středem pozornosti a to souvisí i s tím, že se krásně snese i se psi a je výborná k dětem. Bude Vám také vděčna, pokud jí pořídíte další kočičí společnici.

Péče

Díky tomu, že tonkinská kočka nemá tak dlouhou srst, jako mají třeba kočky perské, netrvá péče o její srst nijak dlouho. Bohatě postačí, pokud srst jednou týdně vykartáčujete či vyčešete - odstraní se tak vypadané chloupky, držící se mezi ostatními. Pokud chcete, by se vaší kočce srst leskla, je zapotřebí ji hladit a třeba i přetřít srst kouskem semišového hadříku.

Text: Veronika Hůlová