Toužebné mňoukání

Kočky jsou připraveny k páření pouze během říje, kocouři mohou krýt kdykoli. Zejména v předjaří lze pozorovat (a hlavně slyšet) zvýšenou kočičí aktivitu.

V tomto období kocouři zneklidní, hodně značkují, toulají se, mnohdy i daleko mimo své teritorium. Stejně jako kočky mají velmi hlasité zvukové projevy, kterými se snaží přivolat kočku k páření. Pokud se potkají dva takto roztoužení kocouři, dochází k tvrdým bitkám, které jsou doprovázeny charakteristickými bojovými zvuky.

Kočky, samice, jsou již při přípravě říje neklidné, často se třou o předměty nebo o nohy svého majitele. Není-li v dohledu žádný kocour, lákají ho „zamilovaným“ mňoukáním. Toto mňoukání je trvalé, kočka tím dává najevo svou dostupnost. Oproti kocourům je kočičí zvuk jemnější, hlubší, vychází jakoby z hloubky hrudi. Intenzita hlasových projevů je charakteristická pro jednotlivá plemena (liší se také „kus od kusu“). Obecně například mrouskající peršanky vydávají spíše jen tiché mňoukání, zato barmy nebo siamky jsou v říji dost hlučné, jejich hlasité mňoukání připomíná dětský pláč.

Avšak nenechte se mýlit, že mrouskání musí být doprovázeno vždy kočičím „řevem“. U některých koček je říje tak tichá, že ji lze téměř přehlédnout. Tato tichá říje přichází buď u zvířat přešlechtěných, nebo překrmených. Obezita snižuje činnost vaječníků a jejich citlivost na hormonální podněty.

Foto: pixabay.com