Trocha anatomie

Kočky mají tělo přizpůsobeno tak, aby byly co nejlépe vybaveny k životu šelmy a lovu. Jejich tělo je ohebné, obratle páteře spojují svaly (u člověka převládají vazy), což jim dodává velkou pružnost.

Na rozdíl od psa, u šerého najdeme obrovské rozdíly mezi jednotlivými plemeny, co se vzhledu a velikosti týče, kočky nikdy nebyly vyšlechtěny do takových anatomických extrémů.

Ramenní klouby umožňují otáčet přední nohy do různých směrů. Pružnost těla navíc zvyšuje absence klíčních kostí, díky čemuž se dokážou lépe protáhnout i úzkými štěrbinami…

U kočky jsou navíc dobře vyvinuté ty části mozku, které řídí smysly důležité pro obratného lovce pátrajícího po kořisti. Střeva mají mnohem specializovanější než pes a jejich trávicí ústrojí je přizpůsobeno čistě masité potravě. Střeva kočky jsou navíc podstatně kratší než u psů. Je však zajímavé, že střeva kočky domácí jsou o něco delší než střeva kočky divoké. Pravděpodobným důvodem bude to, že jsme domácí kočky naučili na pestřejší, avšak méně masitou stravu.

V mládí mají kočky 24 mléčných zubů, v dospělosti pak 30 trvalých zubů, 16 v horní a 14 ve spodní čelisti. Špičáky jsou ostré a při kousnutí pronikají kořistí, specializované trháky, což jsou stoličky s ostrými hranami, maso střihají. K docílení silného skusu má kočka krátké a silné čelisti, z nichž spodní je ovládána silnými svaly, které jsou upnuté na zesílených, účelně umístěných „lištách“ na lebce. Lebka je také pozoruhodná i dalšími účelnými prvky, například velkými bubínkovými výdutěmi, které zvyšují citlivost sluchu.

Zdroj: David Taylor: Velká kniha o kočkách, Gemini 1992