Je všeobecně známo, že si domácí mazlíčci vytvářejí silné emocionální vazby na členy své lidské rodiny a často trpí žalem, když zemře jejich milovaný páníček. Truchlí i pro ztrátu zvířecího kamaráda?
V roce 1996 provedla Americké společnost pro prevenci týrání zvířat (ASPCA - American Society of the Prevention of Cruelty to Animals) průzkum nazvaný Companion Animal Mourning Project. V této studii se hodnotily reakce psů na ztrátu čtyřnohého společníka. U 63 % psů se zjistilo, že jsou po úmrtí zvířecího kamaráda tišší nebo naopak hlučnější a 50 % jich pak bylo oddanějších majiteli, 36 % psů jedlo méně než obvykle a 11 % krmení odmítalo úplně. Studie dále zjistila, že u 66 % psů došlo po ztrátě ke čtyřem a více změnám v chování, které jsou připisovány právě truchlení.
Změny chování pozorované ve studii ASPCA z roku 1996 zahrnovaly:
Ztráta chuti k jídlu
Neklid nebo nespavost
„Zpomalenost“ a více spánku než obvykle
Vokalizování (štěkání, kňučení...)
Vyhýbání se kontaktu nebo naopak vyžadování více kontaktu s ostatními členy rodiny
Větší přítulnost k majiteli
Dezorientace nebo zmatenost
Některá zvířata vypadala, že hledají „zmizelého“ domácího mazlíčka nebo čekala u dveří nebo okna na jeho návrat
Truchlí také kočky?
Fakt, že psi truchlí, potvrzuje také studie zveřejněná v časopise Animals. Potvrdila navíc i to, že žalem trpí i kočky. Dle této studie vykazují kočky podobné chování jako truchlící psi. Testování provedla skupina výzkumných pracovníků vedená Jessicou Walkerovou z New Zealand Companion Animal Counsel, která shromáždila data týkající se 159 psů a 152 koček z Nového Zélandu a Austrálie. Údaje obsahovaly odpovědi na dotazník od majitelů zvířat, kteří vlastnili více domácích zvířat najednou a v uplynulých pěti letech ztratili jedno z nich. Majitelé byli požádáni, aby si vzpomněli, jak jejich přeživší mazlíček reagoval na ztrátu společníka.
Projevy žalu
Jedním z nejčastějších projevů bylo neustále kontrolování místa, kde jejich ztracený mazlíček běžně spal nebo odpočíval. Toto chování bylo pozorováno u 60 % psů (bez ohledu na to, zda „zmizelý“ společník byl pes nebo kočka) a 63 % koček. Prakticky stejný podíl přeživších mazlíčků vyžadoval větší náklonnost od svého majitele a stal se přítulnějším (61 % psů a 62 % koček). Častější kňučení se vyskytlo u psů 27 %, zvýšený hlasový projev byl mnohem častější u koček (43 %). Zhruba jedno ze tří zvířat omezilo množství konzumovaného krmiva a rychlost, kterou jedlo (35 % u psů a 31 % u koček). Psi častěji a déle spali (34 %), tento projev truchlení nebyl tak častý u koček (20 %). Zajímavé je, že se jedná o projevy chování, které se dají pozorovat také u dítěte, které zažívá zármutek a stres kvůli ztrátě člena rodiny.
Pomůže, když zvíře vidí uhynulého kamaráda?
Někteří lidé věří, že zármutek a truchlení se může snížit, když má zvíře možnost vidět tělo svého společníka. Odůvodňují to tím, že zvíře pochopí, že jeho kamarád už není naživu a nevrátí se. Ve studii ale 58 % psů a 42 % koček vidělo tělo svého zvířecího kamaráda. Většina (73 %) ho detailně očuchala. Nicméně nikdo z majitelů, kteří na dotazník odpovídali, nehlásil rozdíly v chování mezi zvířaty, která mrtvé tělo viděla a těmi, která ne. Vypadá to, že zvířata nevnímají smrt jako konečnou a nevratnou. Místo toho prostě cítí ztrátu v přítomnosti. Chybí jim přátelství a společnost kamaráda. Tato ztráta jim způsobuje stres a projevují proto „smutné chování“.
Foto:maxpixel.net
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.