Ušlechtilé kočky fascinují po staletí

Lidé se o kočky zajímají už od nemapěti. Ve starém Egyptě byly uctívány, zatímco ve středověku byly hanobeny a lidé se jich báli. I když vyvolávaly takto rozporuplné reakce, vždy upoutávaly pozornost.

Fenomén ušlechtilých kočkek však není tak starý. Větší rozmach zaznamenal teprve na konci 19. a začátku 20. století. Pár století předtím přivezli z Turecka a okolních oblastí obchodníci do Evropy angorskou kočku (plemeno dnes známé jako turecká angora). Evropané byli těmito krásnými kočkami s bílou polodlouhou srstí a modrýma očima nadšeni. Do té doby znali hlavně obyčejné domácí krátkosrsté kočky, které sloužily člověku spíše jako lovkyně myší, než jako domácí mazlíčci. Elegantní angory uchvátli především šlechtické rody a dlouhou dobu se držely jen na zámcích, hradech a honosných sídlech dobře situovaných rodin. Protože byly v oblibě i u francouzského dvora, dostaly přídomek „francouzské kočky“. V 19. století přivezli kupci z Orientu ještě mnohem zvláštnější kočky. Jednou z nich byla například siamská kočka. O tyto krasavice s uhrančivýma modrýma očima a štíhlou tělesnou stavbou pečovaly zejména ženy kupců v Anglii. V té době se totiž chovem koček zabývaly především ženy. Netrvalo dlouho a v roce 1871 byla v londýnském Crystal palace zorganizovaná první opravdová výstava koček, která odstartovala novodobý chov a šlechtění koček.

Zdroj: ESTHER J.J. VERHOFF-VERHALLENOVÁ ENCYKLOPEDIE KOČEK