Vybíráme psa z útulku

Kolem pejsků z útulků panuje mnoho mýtů, obav, pověstí a emocí. Ráda bych vám pomohla zbavit se částečně strachu z nevhodného výběru a eliminovat co nejvíce problémů s nevhodně vybraným pejskem.

Pro některé lidi je pes z útulku pouze lákavou příležitostí, jak zdarma nebo za pár set korun přijít k reprezentativně vypadajícímu zvířeti a tito lidé pak mezi sebou svádí dokonce boje o čistokrevné psy atraktivních a módních plemen, aniž by se sebeméně ohlíželi na vhodnost takového psa pro jejich potřeby. Tyto lidi asi těžko přesvědčím, aby nedali na vzhled a hleděli na povahu. Většina lidí však chápe výběr psa z útulku jako srdeční záležitost – snahu pomoci najít domov psímu kamarádovi, dát mu další šanci S potěšením sleduji, že čím dál častější záležitostí i pro chovatele čistokrevných plemen je doplnění smečky právě takovým pejskem a jsou na něj a na jeho osud náležitě hrdí!

Často jsem se setkávám s předsudkem, že v útulku jsou pouze psi, kterých se jejich majitel zbavil právě pro nežádoucí potíže s jejich chováním nebo pro zdravotní problémy, ovšem pravdou zůstává, že v útulku se nachází daleko více psů, kteří měli smůlu na nezodpovědné majitele, kterým se pes omrzel a majitele, kterým se pes přestal hodit do života (změna v práci, stěhování, narození dítěte a obavy se soužití se psem nebo nedostatek času na zvíře, alergické potíže dítěte apod.) Hodně psů pochází také od majitelů, kteří zemřeli nebo zdravotně a finančně nebyli schopni dále se o psa postarat.

Ideální je, když je známa minulost psa, aby bylo možno mu vybrat takové majitele, se kterými utvoří harmonickou smečku, i v případě, že má nějaký handicap. Bohužel, většina dřívějších osudů psích obyvatelů útulku zůstane navždy velkou hádankou. Přesto i tak lze leccos z jejich chování vysoudit. Čím více má pes v útulku příležitostí k venčení, tím více je šancí, že se o něm dozvíte od zkušeného ošetřovatele bližší podrobnosti.

Pro výběr psa je pro vás optimální útulek, který vás pustí dovnitř a můžete si nejen prohlédnout všechny svěřence, ale hlavně navázat s tím vaším prvotní kontakt. Tyto sympatie na první pohled hrají ve výběru vekou roli, vzájemná chemie prvního pohledu zafunguje někdy tak, že to doživotně v zájemcích o psa zůstane jako velice silný zážitek, o kterém rádi vyprávějí. Hodně majitelů útulkových psů se vám svěří, že ač si původně přišli pro konkrétního psa, při procházení útulku je uchvátil pes zcela jiný Zevnějšek je opravdu věc ošidná a psí srdce a charakter u citlivých lidí bez předsudků naštěstí často hraje rozhodující slovo ve výběru.

Nevybírejte však pejska jen ze soucitu, pouhá lítost není nejlepším rádcem pro volbu vašeho nového psího kamaráda. Samozřejmě, že vám bude psů líto, proto je výhodou, pokud psy můžete vidět všechny, kdy se vaše lítost rozptýlí na většinu psích čekatelů na domov a pak můžete začít racionálně přemýšlet a zaměřit výběr praktickým směrem.

Vždy je nutno především zvážit vaše možnosti a schopnosti na jedné straně a nároky daného psa na straně druhé. Jestliže jste například slabší konstituce, máte problémy s ramenem, denně vám stačí 3 krátké procházky, nenechte se zlákat krásnýma očima smutného malamuta, zapomeňte na romantickou touhu tančit s vlky či ochočit si Bílého Tesáka a zadívejte se do očí klidného středního voříška z kotce odnaproti. Pokud nejste celé dny doma, nechte si rovněž zajít chuť na toho smutného pejska, který tak teskně vyje, až srdce usedá a snaží se prohlodat kotcem ven, o němž vám ošetřovatel prozradí, že patrně trpí separační úzkostí a nevydrží být chvíli sám. Pokud jste majitelem kočky a trpíte-li obavou, jak se k ní pes bude chovat, neriskujte ani temperamentního loveckého psa, i když hodně psů velmi rychle pochopilo, že domácí kočka je tabu a ani řada loveckých psů s tím problém neměla, riziko snížíte, když si vyberete velmi klidného psa spíše flegmatického temperamentu, který nejeví potřebu pronásledovat zvěř.

Pokud v útulku nejsou kočky – a pokud se nejedná o útulek smíšený, kočky se pejskům většinou obloukem vyhýbají, nedá se ani ozkoušet, jak se budou snášet. Jsou psi, kteří mordují kočky bez rozdílu a setkala jsem se i s lovecké psy, kteří byli dokonce cvičeni na zakousnutí jakékoliv kočky a kteří velmi rychle pochopili, že kočky, žijící ve společné domácnosti, jsou tabu a bez problému přivykli na život s nimi doma a respektovali jejich kočičí nadřazenost, ač dál venku cizí kočky pronásledovali.

Seriózní a profesionální pracovníci útulku vám také pravdivě řeknou o všech okolnostech příchodu i pobytu psa u nich, nevychvalují pouze klady psa, ve snaze se ho zbavit za každou cenu. Nedobrým znamením je také naprostá absence informací o psu ze strany ošetřovatele nebo majitele útulku a vydání psa každému, kdo o něj projeví zájem bez jakéhokoliv pohovoru s novým majitelem o podmínkách, do kterých má být pes umístěn a o představách a očekáváních majitele od psa.

Je třeba také vzít pejska na delší procházku, v klidu si s ním hrát, pozorovat jeho reakce na vás a uvědomit si, co by vám na něm nejvíce vadilo a čím si můžete navzájem působit radost. Pokud váháte, je možné se s dobrým útulkem domluvit i na pravidelném venčení vybraného pejska, abyste si na sebe zvykli a vy jste si adopci mohli v klidu rozmyslet. Spěchat se nevyplácí, vezměte vybraného pejska na procházku a dejte mu příležitost se projevit a navzájem si spolu vyzkoušet, jak vám to bude mezi vámi fungovat. Nesuďte temperament psa ihned po vyvedení z kotce, většina psů podlehne radostnému třeštění a snaží se rychle odtáhnout majitele na vodítku pryč, počkejte 20-30 minut a teprve pak si dělejte úsudek.

Je pochopitelné, že všechny klady i zápory pejska se v útulku nemohou demonstrovat, nedá se s jistotou říci, jak bude dodržovat čistotu a jak se to naučí, když je v útulku v kotci a o jeho předchozím bydlišti není nic známo. Většinou jsem ale byla příjemně překvapena. jak rychle se čistotě v bytě naučili i pejskové, kteří byli celý život venku a přišli do bytu z kotců. Některý to pochopil okamžitě, někdo po pár dnech a někomu to trvalo týdny.

Často se pes taky mění ve svých preferencích. Např. pes, který se v útulku tváří, že nesnáší muže, si pak za relativně krátkou dobu po osvojení na muže zvykne a nemá s nimi problém. Zde velmi záleží na tom, jaké charisma vyzařuje z osobnosti jejich nového majitele.

Velmi živé vzpomínky obvykle u týraných psů vyvolávají předměty, kterými je předchozí majitelé bili nebo které s předchozím majitelem spojují. Setkala jsem se s pejsky, kteří nenáviděli biče, smetáky, hole, berle a dokonce sluneční brýle, které psovi připomněly nenáviděného člověka, po jejich sundání byl pes okamžitě opět v pořádku jako mávnutím kouzelného proutku atd. Někdy, když psy majitelé vyhodili z auta, ještě dlouho nahlížejí do podobných aut, reagují na podobný zvuk motoru a hledají původního majitele.

Většinou není potřeba se podobných reakcí obávat a postupně vyhasínají a mizí nebo se alespoň oslabují. Pokud není problém nenáviděný předmět odstranit z jejich dosahu, obvykle to majitel udělá, u předmětů, na které si pes musí zvykat, je dobré začínat s přivykáním až potom, co si pes utvoří vazbu na nového majitele a praktikovat toto zvykání postupně.

Po příchodu do nové domácnosti se psem je od počátku nutno zavést pravidla, která zvíře bude nuceno dodržovat. Častou a závažnou chybou majitele je počáteční snaha si psa ochočit a naklonit pomocí toho, že mu povolíme vše, co mu na očích vidíme.

Zatímco my ho litujeme, představujeme si, co asi chudák v životě prožil špatného, dopřáváme mu vše, co mu na očích vidíme a s výchovou čekáme, až si u nás zvykne, pes obhlíží situaci a při dostatku signálů, že on je tu ten nejdůležitější, se může pokusit převzít roli jedince číslo jedna. Pes se zorientuje během dvou dnů a dalších pár dnů či týdnů mu trvá, něž rozpozná a využije všechny možnosti zvýšení svého postavení ve smečce či rodině. Pejsek s vrozenou dominancí se o to pokusí dříve a může majiteli připravit nepříjemné překvapení změnou svého chování.

Citlivý nový majitel je někdy doslova ohromen, protože očekává něco na způsob lidsky pojaté nehynoucí vděčnosti až za hrob za vysvobození psa z útulku a psa vrací zklamán zpět do útulku.

Taktéž problémem bývá intenzivní soužití během několika dnů, kdy psa vezme majitel do postele, nepřetržitě se mu věnuje a po vypršení dovolené se pes teprve stěhuje do kotce. Pes se cítí zrazen a zmaten a může se začít projevovat škálou nežádoucích činností od vytí, až po likvidaci kotce či boudy v něm, ač se v útulku takto nikdy nechoval a samota mu nečinila problém. I takový pes se často vrací opět do útulku. Vrácený pes pak dostává negativní nálepku „Vrácen osvojitelem“ a minimalizuje se mu šance najít nového majitele. Majitel je zklamán, neuvědomuje si, jak on sám toto chování psa zapřičinil a často se jeho zklamání obrátí do zloby proti všem útulkovým psům a začne šířit mýtus o tom, že v útulku jsou všichni psi zkažení a problémoví a odrazovat další zájemce.

Naštěstí však můžete na procházkách potkat mnoho spokojených nových majitelů s útulkáčkem a sami se přesvědčit, kolik z nich tvoří sehranou a šťastnou dvojici se svým spokojeným pánem.

Vybírejte proto srdcem, ale také rozumem a když si svého pejska dovezete domů, buďte trpěliví, ale zároveň důslední.

Text Dana Bočková

www.utulky.estranky.cz