Od samého počátku bychom si měli uvědomit, že kočka není pes, a tak i způsob její výchovy a určitého nácviku chování tomuto musíme přizpůsobit. Kočka k vám nepřijde na povel, nebude na rozkaz svého pána sedět, lehat si, běhat, nepřijde na zavolání k noze, nebude aportovat, nebo dokonce hledat stopu. Ostatně pro jejich nezávislou povahu je také milujeme. To je důvod, proč my, lidé, máme kočky tolik rádi, baví nás je pozorovat a kočky si nás svou povahou dokáží lehce omotat kolem tlapek.
Pes chce vyhovět svému pánovi a často ho poslechne na slovo, oproti tomu kočka si ráda dělá věci po svém, protože jí to tak vyhovuje, nebo ji to prostě baví. To vše ale ještě neznamená, že se kočka nedá vychovat, a že bychom se měli stát obětí svého kočičího miláčka a nechat se v našem vlastním bytě či domě terorizovat. Kočka se samozřejmě do jisté míry vychovat dá, a to ke spokojenosti člověka i kočky samé. Nejlépe probíhá výchova a učení při hře, při aktivitách, které kočka dělá ráda. Při výchově je důležitá důslednost a věřte, že pokud budete trpěliví, výsledky se určitě brzy dostaví.
Výchova již od útlého věku
S výchovou je třeba začít již od útlého věku kotěte. Do věku třinácti týdnů by koťátko mělo být u své kočičí maminky a ostatních sourozenců, neboť právě tento věk je pro získávání nových zkušeností, dovedností a návyků nejdůležitější. Základní část výchovy poskytne svému kotěti už jeho matka. Naučí ho pečovat o svou srst, čistit si kožíšek, ukáže mu jak lovit, jak se bránit, jak si vyhloubit jamku pro vykonání potřeby a následně ji zahrabat, koťátko od ní okouká, kde si má brousit drápky atd. Od ostatních sourozenců se zase koťátko učí spoustu dalších dovedností např. i to, že kousat ostatní občas taky pořádně bolí, a tak se to vždy nevyplácí. Koťátko samozřejmě od prvních dní po svém narození přichází do kontaktu se svým člověkem. Chovatel se o koťátko stará, pečuje o něj, krmí ho, mazlí se s ním a koťátko tak získá pocit, že člověk je ten hodný a že mu může věřit. Proto je velice důležité zajistit, aby koťátko bylo do věku třinácti týdnů u původního chovatele, své matky a ostatních sourozenců, neboť předčasné odebrání kotěte od matky může vést ke spoustě zbytečných problémů. Toto období má na kotě velký vliv, proto je podstatné si před pořízením koťátka zjistit, v jakém prostředí vyrůstá.
Základy výchovy by tedy měl koťátku vštěpit již původní chovatel. Jakmile začnou koťátka chodit, připraví jim chovatel kočičí záchůdek, ukáže ho koťátkům a za pomocí matky kočky naučí koťátka záchůdek používat. Chovatel učí koťátka používat škrabadlo na obrušování drápků, vymezuje a určuje pravidla, kam koťátko smí a kam ne a učí ho spoustu jiných důležitých věcí. Ve věku třinácti týdnů by měla být koťátka již samostatná, měla by bez problémů používat kočičí WC, škrabadlo a měla by mí základy výchovy. To však neznamená, že si domů přivezeme naprosto vychované kotě, a tím pro nás výchova končí.
Výchova po příchodu domů
S výchovou koťátka začneme již ve chvíli, kdy si ho od původního majitele převezmeme a přivezeme si ho domů. Samozřejmě musíme počítat s tím, že koťátko je hravé a živé, v novém domově je všechno nové a neprozkoumané, a tak nebude jen vzorně sedět a čekat, co mu dovolíme. Takové koťátko se určitě s velkou vervou a zvědavostí vrhne do prozkoumávání bytu. Necháme koťátko byt v klidu prozkoumat, ale z povzdálí na ně dohlížíme a jsme důslední již od samého začátku. V momentě, když kotě začne s chováním, které je pro nás nepřijatelné (např. vyskočí na stůl, na kuchyňskou linku, začne okusovat kytku…..) řekneme mu důrazně NE nebo NESMÍŠ (případně slovo, na které bylo koťátko zvyklé u původního chovatele) a z daného místa ho sundáme. Důležité je vybrat si jedno slovo, které budeme pro tyto případy používat. Pro zákazy nepoužíváme jméno kočky. Na kočku nemusíme křičet, stačí ráznost našeho hlasu. Nebojte, vaše kočka to brzy pochopí a podle tónu vašeho hlasu pozná, že se vám nelíbí, co právě dělá. Pokud naše kočka dělá něco nežádoucího, můžeme vedle ní plesknout novinami, tlesknout, nebo použít vodu z vodní pistole. Nepoužíváme fyzické tresty a netrestáme kočku rukou, vedlo by to jen k zhoršení celé situace, kočka by se nás začala bát, vytvořila by se mezi námi bariéra a naše kočka by nám přestala důvěřovat. Kočku je důležité chválit, pro tyto účely opět zvolíme jedno slovo, které spojíme se jménem kočky např. hodná Bublinka atd. Za dobré chování můžeme kočku odměňovat různými pamlsky.
Škrábání nábytku
Asi nejčastějším problémem, se kterým se můžete při soužití s naší kočkou setkat, je škrábání nábytku. Abychom tomuto problému předešli, mělo by se důležitou součástí našeho bytu stát kočičí škrabadlo nebo škrabací strom. Kočka nejraději škrábe ve stoje, a to tak, že se postaví na zadní tlapky a přední tlapky natahuje dopředu, takže i na to je třeba při velikosti či umístění škrabadla myslet. Kočka velmi ráda šplhá, a tak ideální škrabadlo je takové, které dosahuje až ke stropu místnosti. Škrabadlo musí být samozřejmě řádně ukotvené. Můžeme ho zakoupit buď ve specializovaném obchodě (dnes je na trhu velký výběr a seženeme spoustu typů škrabadel), jsme-li alespoň trochu manuálně zruční, není problém si takové škrabadlo vyrobit. K výrobě škrabadla nám postačí kmen stromu či roura od koberce, ke kterému připevníme odpočívadla. Škrabadlo omotáme sisalovým provazem či prádelní šňůrou, nebo pobijeme kobercem. Pokud nemáme v bytě tolik místa, můžeme si pořídit škrabací sloupek, závěsné škrabadlo, nebo do přiměřené výšky nalepit kus starého koberce. Škrabadlo je nejlepší si pořídit ještě před příchodem kočky do nového domova.
Pokud našeho kočičího miláčka přistihneme při škrábání nábytku, řekneme mu důrazně slovo, které používáme pro zákaz a přeneseme ho ke škrabadlu. Důležité je to udělat ihned, aby kotě pochopilo, co od něho požadujeme. Jeho tlapkou nebo svou rukou mu naznačíme škrábání. Na škrabadlo můžeme zkusit nakapat pár kozlíkových kapek. Seženeme je v lékárně a některé kočky přitahují přímo magicky a místo na škrábání si oblíbí. Přestože kočka zvládá používat své škrabadlo, občas se stane, že si vybere kus nábytku, který také ke škrábání používá. Může to být i z důvodu, že jí toto místo ke škrábání vyhovuje, protože ho má po ruce. V tomto případě nábytek obalíme například alobalem či šustivou látkou a před nábytek umístíme menší škrabadlo. Pokud naši kočičku uvidíme při škrábání na škrabadle, pochválíme ji, a to i tehdy, pokud již toto chování zvládá delší dobu. I když si naše koťátko bude obrušovat drápky na škrabadle, je zapotřebí mu je pravidelně zastřihovat, nebude ho to zbytečně ke škrábání nábytku lákat. Na stříhání drápků použijeme buď skřípačky na nehty, nebo speciální kleštičky, které seženeme ve specializovaném obchodě. Když si prohlédneme drápek proti světlu, odstřihneme pouze světlou část, tmavší část tzv. lůžko nesmíme poškodit.
Okusování pokojových rostlin a vyhrabávání hlíny
Slovo pro zákaz použijeme i v případě, když naše kočka začne okusovat pokojové květiny. Okusování květin se pro kočku samotnou může stát velice nebezpečné, nesmíme zapomenout, že některé květiny jsou jedovaté. Pokud kočku přistihneme při okusování květin, napomeneme ji a přeneseme ji k její kočičí trávě. Kočka trávu potřebuje, aby mohla trávit chlupy nashromážděné v žaludku. Proto kočce vysejeme kočičí trávu (semena nebo přímo naklíčenou kočičí trávu seženeme ve specializovaných obchodech), můžeme však použít i obyčejnou pšenici. Na trhu jsou k dostání i speciální pasty, které rozpouštějí chomáče chlupů nashromážděné v žaludku. Pokud naše kočka vyhrabává hlínu z květináčů, na hlínu poskládáme větší oblázky, které nebudou kočku ke zkoumání tolik lákat.
Loudění o jídlo
A jak se vyhnout loudění o jídlo? Kočku nikdy nekrmíme přímo od stolu, kočička musí mít své misky, umístěné na klidném místě. Náš miláček musí vědět, že svoji potravu najde ve svých mističkách, nikdy nedostane nic od stolu, nemůže skákat na linku a obsluhovat se podle vlastního uvážení. Když dojíme, zbytky jídla sklidíme. Ideální je, když kočka dostane najíst jako první, případně dostane svou potravu souběžně s námi. Neláká ji to potom k žebrání o jídlo.
Agresivní chování
Dalším problémem, který může nastat je ten, že nás naše kočka začne kousat a napadat. Když pomineme situaci, kdy se kočka chová agresivně po velice traumatizujícím zážitku z minulosti (kdy je nasnadě velká trpělivost a bývá nejlepší vyhledat odborníka), je časté, že si problém, kdy kočka člověka kouše, způsobí sám majitel tím, že si s kočkou hraje vlastní rukou. Kočka potom považuje lidskou ruku a celého člověka za hračku, baví ji svého člověka pošťuchovat a dělá to po svém, kočičím způsobu. Samozřejmě je potřeba si se svým miláčkem hrát a vymezit si na to určitou část dne, ale na hraní máme hračky. Naše kočka může lovit mávátko, myšky, míčky, můžeme si s ní hrát v kočičím tunelu, ale nikdy jí nesmíme dovolit lovit vlastní ruku. Naši kočku můžeme hladit, mazlit se s ní, ale jakmile nás začne kousat, důrazně ji napomeneme a vezmeme si opět do ruky hračku.
Nečistotnost a značkování
Velkým problémem, se kterým se můžeme při soužití s kočkou setkat, je nečistotnost. Jak jsme si již řekli na začátku, koťátko by mělo být naučené používat kočičí WC již od původního chovatele. Kočky bývají od přírody velmi čistotné, přesto se při našem soužití s kočičím miláčkem může stát, že kočka, která doposud kočičí toaletu používala bez problémů, najednou začíná znečišťovat náš byt. Nejprve bychom měli vysledovat, zda se jedná o značkování či o vykonávání potřeby mimo kočičí toaletu.
Značkování se vyskytuje především u kocourů, kteří si tak pachovými značkami označují své teritorium. Je to rozstřikování moči, při kterém ocas kocoura bývá napřímen vzhůru a špičkou ocasu kocour třepe. Značkování je kocouřím přirozeným chováním a jen těžko můžeme kocoura tohoto chování odnaučit. Můžeme samozřejmě použít vodu z vodní pistole, kocoura napomenout, ale dle mých vlastních zkušeností, asi nebudeme mít velký úspěch. Pokud není kocour chovný, je nejúčinnějším řešením kastrace, která ve většině případů značkování zamezí.
Oproti tomu vykonávání potřeby mimo WC zvíře vykonává v přidřepnutém postoji.V tomto případě bychom nejprve měli s kočkou zajít k veterináři, aby vyloučil případný zdravotní problém. Ptáte se, jak to souvisí se znečišťováním bytu? Kočky si velmi snadno zážitky spojují. Pokud kočka při močení na toaletě pocítila bolest, okamžitě se jí tento nepříjemný zážitek spojí s danými okolnosti a mozek vyšle signál: toaleta = bolest. A kočka to vyřeší jednoduše, toaletu přestane používat a chodí vykonávat svou potřebu na jiná místa.
Další možnou příčinou nečistotnosti kočky by mohlo být přemístění kočičí toalety nebo změna steliva. V tomto případě zkusíme vrátit kočičí toaletu na původní místo nebo se vrátit k původnímu typu steliva. Dalším důvodem může být příchod nového člena kočičího osazenstva, přistěhování partnera, narození miminka, odchod dětí z domova, nebo jiné změny v kočičím životě. Kočka tímto chováním dává najevo svou nespokojenost, strach, stres či nejistotu. Nová kočka ji může terorizovat a například jí zamezovat v používání toalety. V tomto případě zvýšíme počet toalet a poskytneme každé kočce větší prostor, přidáme více pelíšků, aby se cítila bezpečně. Při přetrvávajících potížích je vhodné navštívit psychologa, specialistu na poruchy chování zvířat.
Kočičí toaleta by měla být umístěna na klidném, nerušeném místě a měla by být dostatečně prostorná, mysleme na to, že i malé koťátko jednou vyroste a bude potřebovat více prostoru. Toaletu musíme pravidelně čistit, kočky jsou od přírody velice čistotné a na znečištěnou toaletu chodí opravdu velice nerady. Toaletu umístíme dál od kočičích misek. Pro počet kočičích toalet obecně platí, že zapotřebí je tolik záchodků, kolik máme doma koček + jeden navíc. Všechna znečištěná místa v bytě je nutné důkladně vyčistit. Nesmíme používat čističe s obsahem čpavku, které mají podobné složení jako kočičí moč a značkování by mohly ještě více podpořit.
Na závěr
Při výchově je důležité vytvořit si s kočkou pouto. Kočka nám musí důvěřovat, nesmí se nás bát. Se svou kočkou si hrajeme, mazlíme se s ní, pečujeme o ni a samozřejmě ji také vychováváme. Způsob výchovy metodou napomenutí – pochvala – odměna je ten nejúčinnější. Pokud naše kočka změní své chování (začne být agresivní, znečisťovat byt atd.), měli bychom se zamyslet a hledat příčinu těchto změn. Bystrým pozorováním chovatele lze řadě problémů s chováním kočky předejít nebo zabránit.
Text a foto: Iva Tymráková
Chovatelská stanice Sweetnozzles.cz
Iva Tymráková
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.