Výcvik s klikrem

Clicker Training (CT)

Pořídili jste si tu malou šikovnou věcičku, ale nevíte, jak ji správně používat? Inspirujte se!

V čem trénink spočívá?

Používání klikru je vhodným a zábavným způsobem výcviku, pomocí kterého se dá snadno dosáhnout přesnosti. Při CT se nespoléháme na donucení ke splnění cviku nebo korekci chyb psa, protože samotné kliknutí psovi s „chirurgickou“ přesností říká přesně to, co po něm chceme. Díky kliknutí se učíme přesně zachytit okamžik, kdy pes dělá něco správně, a snažíme se ho dostat do takové situace, aby vykonal požadovaný cvik tak, jak žádáme. Výcvik je tak vždy zaměřen na pozitivní zkušenost a radost z provedení cviku bez působení nadměrného stresu.

Označte moment úspěchu!

Klikr samotný je pomůckou, která nám umožní pomocí zřetelného zvuku „KLIK“ přesně označit správné chování psa. Funguje jako fotoaparát, kterým se snažíme zachytit moment, kdy pes dělá něco žádaného. Výcvik si můžete představit jako hru „samá voda“. Pokud pes míří svým chováním tím správným směrem, „KLIK“ pak pro něj znamená to samé, jako „Přihořívá“ či dokonce „Hoří“.
Při tradičním výcviku máme ve zvyku označovat spíše chvíle, kdy pes udělá chybu. Stavíme ho do takových situací, kdy pravděpodobně selže, abychom ho mohli „opravit“.
CT nám dává možnost opačného přístupu a funguje u všech druhů zvířat – od myši po slona.
Pomocí klikru můžeme psa naučit téměř cokoliv, co je fyzicky a mentálně schopen zvládnout. Pokud mu dovolíme dělat chyby, aby si mohl sám najít chování, které bude odměněno, naučí se samostatně rozvíjet takové činnosti, které by podle něj mohly být odměněny. Tím se učí samostatné práci a rozvíjí schopnost řešit problémové situace. Hlavní výhoda spočívá v tom, že je výcvik zábavný a bez zbytečného stresu. Každý krok v tréninku znamená pro psa úkol zjistit, jak donutit páníčka kliknout a získat tak odměnu.
Bohužel neumíme říci „To je dobře“ dostatečně rychle, abychom mohli tak přesně jako s klikrem, označit ten správný okamžik při výcviku. Slovní pochvala většinou následuje až po vykonání cviku, kdy už pes většinou dělá úplně něco jiného. Pomocí kliknutí dáváme svému čtyřnohému příteli jasnou informaci o požadavcích daného cviku.

Dělat chyby je dobré

Při CT si musíme uvědomit, že proces učení je úzce spojený s chybováním a také s možností volby. Pokud pes zvolí správnou cestu, je odměněn, pokud ne, nic se nestane, ale také nic nezíská. Bez chyb se učit prostě nedá… Pes, který se nebojí udělat chybu, nám nabízí spoustu různých druhů chování a my máme z čeho vybírat. Na výcvikovém procesu se jednoduše aktivně podílí.

Jak začít?

Nejdříve pes musí zjistit, co „Klik“ znamená. Připravíme si drobné chutné pamlsky, které snadno spolkne. Po každém klinutí psovi dáme pamlsek. Několikrát po sobě to rychle zopakujeme. Je důležité, abychom pro pamlsek sahali až poté, co klikneme, ne současně, nebo dokonce před kliknutím. Po chvíli už na nás bude pejsek zvídavě koukat a bude očekávat kliknutí a pamlsek. Uvědomí si, že po kliknutí následuje odměna. Teď už můžeme použít klikr na označení požadovaného chování.

Pozornost

Nejjednodušší cvik pro začátek je „pozornost“. Jakmile se na nás pejsek podívá, klikneme a odměníme ho. Vzpomeňme si na úvod, kde jsme si řekli, že klikr je jako fotoaparát. Teď neděláme nic jiného, než že se klikrem snažíme vyfotit psa v momentě, kdy se na nás dívá. Zkoušíme to jak doma, tak venku. Psa můžeme nejdříve oslovit jménem a pokud se podívá, klikneme. Jméno psa by nemělo znamenat přivolání (to označuje povel „ke mně“ nebo „pojď sem“), pes by po vyslovení jména měl zpozornět a čekat na další instrukce.

Vhodný okamžik

Správné načasování kliknutí je při výcviku to nejdůležitější. Jestliže klikáme příliš brzy, odměňujeme například jen pokrčení nohou, namísto sednutí. Pokud klikáme pozdě, například při nácviku dotyku hůlky nosem, odměňujeme třeba nesprávné chování - kousání do hůlky.
Načasování můžeme natrénovat. Zkuste kliknout přesně v moment, kdy dopadne míček na zem. Klikejte, když se v televizi změní scéna a podobně. Na internetu jsou dokonce k dispozici hry, které vaše načasování dokonale procvičí (např. vystřel po ovečce a uspi jí, když ti utíká ze stáda).

Tvarování

Při CT používáme často slovo „shaping“ (česky „tvarování“, „modelování“). Tento pojem jednoduše znamená, že se snažíme zachytit moment, kdy pes dělá něco správně, aniž bychom ho do takové situace naváděli pamlskem. Tento okamžik označíme kliknutím a odměníme psa pamlskem.
Vysvětlíme si tento proces na příkladu jednoduchého povelu „sedni“. Stojíte před psem, který se na vás dívá. Po chvíli ho začne bolet za krkem a pravděpodobně si sám od sebe sedne a to je přesně chování, které se snažíme zachytit – je psem samostatně nabídnuto a my máme možnost kliknout a dát psovi pamlsek přesně v okamžik, kdy dosedne na zem.

Kdo cvičí koho?

Na to se neodpovídá snadno :-) Pes nás učí, abychom ho bedlivě sledovali a byli připraveni označit takové chování, které chceme, aby se opakovalo. Pokud zachytíme chování, které pes nabízí dobrovolně a sám, aniž bychom ho naváděli pamlskem, nazýváme tento proces „free shaping“. Nemusíte ale vždy čekat, až vám pes požadované chování sám nabídne, můžete psovi pomoci a navést ho do situace, kdy pravděpodobně udělá to, co po něm chceme. Například pomocí pamlsku, který psovi dáme před čenich a zvedneme ho (tzv. luring), tím psa posadíme. Postupně tuto pomoc odbouráváme. To je velice důležité, protože nechceme, aby se pes naučil pracovat jen v případě, když před sebou vidí pamlsek.

S klikrem povel „Sedni“ naučíte snadno, aniž byste se museli psa fyzicky dotýkat. Žádné tlačení na záď a cukání vodítkem není třeba.

A co slovní povel?

Při tradičním výcviku jsme se naučili říkat povel již od začátku, kdy učíme nový cvik. Řekneme „Sedni“ a psovi stlačíme záď k zemi a vodítkem trhneme směrem vzhůru a za čas se pes snad naučí, co tento povel znamená. Pokud ale povel říkáme ještě v době, kdy pes nechápe, co po něm chceme, jde vlastně jen o zvuk, který psa zbytečně rozptyluje. Pro psa toto slovo zatím nic neznamená.
Když počkáme do té doby, než nám pes začne nabízet požadovaný cvik sám, kdykoliv vytáhneme z kapsy klikr, bude již pes správně naladěn, aby mohl přijímat nové informace. Jestliže pes sám opakuje cvik znovu a znovu, přichází ta správná chvíle na přidání povelu. Povel přidáváme těsně před tím, než klikneme. Po 20 – 30 opakováních už pes většinou začíná chápat význam slova a spojí si ho se svým chováním.

To mám klikat pořád?

Ne opravdu nemusíte po zbytek života všude chodit s klikrem v kapse. Klikání postupně u jednotlivých cviků odbouráte. Když je pes schopen provést cvik na povel kdekoliv a za jakékoliv situace, můžete si dovolit začít klikat nepravidelně (například jednou ne, dvakrát ano). Můžete také po psovi chtít provést více cviků po sobě a kliknete až nakonec. Na tomto principu fungují hrací automaty – ty vás také neodmění pokaždé, ale protože se vám jednou podařilo vyhrát a myslíte si, že se to stane znovu, tak do nich zkoušíte hodit peníze znovu a znovu.

Pospíchejte pomalu

S klikrem psa můžete také naučit odložení. Při tradičním výcviku bychom psa pokaždé potrestali, pokud by se zvedl z místa. Pokud to samé udělá pes při CT, musíme si uvědomit, že chyba je na naší straně – chceme po psovi moc a postupujeme příliš rychle!
Když pes například dokáže na místě ležet 5 sekund, zvýšíme nároky a chceme, aby zůstal 10 sekund. To může být pro psa příliš velký skok. Pokud selže, musíme postupovat pomaleji a chtít jen 6 sekund, poté 7 atd. Také bychom neměli cvičit příliš dlouho. Ideální jsou například 3-5 minutový trénink několikrát denně. Můžete to zkoušet i doma v obýváku.

Hodně štěstí!

Článek laskavě poskytla Jana Ježková, Glen Albyn Beardies

Foto: Archiv