Výcviku psů a trocha historie

Cílem výcviku je především vytvořit pouto mezi psem a pánem (či dalšími členy rodiny) a docílit bezvadné ovladatelnosti psa. Současně je ideální spojit výcvik s příjemnými prožitky. Metody výcviku se samozřejmě v průběhu času vyvíjejí. Jaké směry a metody ovlivňovaly výcvik psů ve světě?

Už roku 1885 napsal S. P. Hammond v knize Praktický výcvik, že by se psi měli chválit a odměňovat pamlsky, kdykoli něco správně splní.

V roce 1898 vydal Edward L. Thorndike knihu Zvířecí inteligence, v níž zveřejnil teorii učení, které bylo založené na podnětech a reakcích. Mimo jiné zde uvedl, že zvířata se učí rychleji, pokud se učení pozitivně upevňuje.

Slavný ruský vědec I. P. Pavlov publikoval v roce 1903 své pokusy s podmíněnými reflexy, které ukázaly, že zvířata lze cvičit pomocí fyzické reakce na podněty. Zjistil a opakovanými pokusy potvrdil, že jeho psi sliní, když ucítí žrádlo. V rámci svých pokusů spojil krmení s určitým signálem (zazvoněním zvonku). Po nějaké době začali psi slintat, jakmile uslyšeli zvonek, ačkoliv třeba žádné žrádlo nenásledovalo. Pavlovovy experimenty podmíněných reflexů pomohly dosáhnout pokroku v oblasti zvířecí i lidské psychologie a neurologie.

Dorothy Harrisonová Eustisová založila roku 1929 nadaci Vidoucí oko (Seeing Eye Foundation) s cílem cvičit psy pro nevidomé.

Roku 1938 zahájil B. F. Skinner výzkum operantního podmiňování, při němž se dobrovolné počínání psa upevňuje vytvářením asociací s pozitivními či negativními důsledky.

Před první světovou válkou byli psi cvičeni především za pomoci trpělivosti, pochopení a odměn. Během války prodělalo mnoho psů tvrdý a rychlý výcvik, aby dokázali plnit úkoly služebních psů. Když roku 1939 vypukla druhá světová válka, učili se tyto tvrdé výcvikové metody aplikovat další mladí muži.

Roku 1943 založil Marian a Keller Berlandovi společnost Animal Behavior Enterprise (Výzkum zvířecího chování), která cvičila zvířata pro potřeby zábavního průmyslu. Stali se průkopníky výcviku s klikrem kombinovaného s operantním podmiňováním, které převzali od B. F. Skinnera.

Roku 1978 publikovala Barbara Woodhouseová knihu No Bad Dogs (Neexistují zlí psi), která se stala jedním z prvních bestsellerů o základním výcviku psů. Kniha propagovala správné používání stahovacího obojku a metody fyzického korigování psů při výcviku.

V 80. letech se začalo prosazovat pojetí „vůdce smečky“, podle něhož psa nic nenaučíte, pokud nebudete mít ve smečce jasné alfa postavení. Nejfrekventovanějším slovem při výcviku se stal termín „dominance“.

Roku 1985 vydala Karen Pryorová knihu Don´t Shoot the Dog: The New Art of Teaching and Training (Nestřílejte psy: Nové umění učení a výcviku), v níž se zaměřila na výcvik s klikrem. Metoda se soustřeďuje především na časování, pozitivní upevňování a formování žádoucího chování psa.

Zdroje informací: Úžasní psi, fakta a zajímavosti, O´Meara Ryan, Metafora