Moje babička mi jednou vyprávěla, že když byla ještě malá, měli doma starou kočičku po její babičce. Měla je ráda a bydlela s nimi v domečku. Jenomže babičky rodina se musela po pár letech přestěhovat do bytu ve městě a kočičku si vzali k sobě příbuzní do jiného domu.
Všichni si mysleli, že právě to má kočička ráda a že bude spokojená, jenomže ta to viděla úplně jinak. Chodila v novém domově čůrat do postele, dokonce začala mít průjem a s tím chodila taky tam. Navíc všude škrábala... No prostě dělala naschvály. Její noví páníčkové se nezlobili a čekali až si na nový domov zvykne, jenže to se nestalo a jednoho dne jim kočička pláchla.
Byli moc nešťastní a mysleli si, že už ji nikdo neuvidí. A zase chyba, ona si totiž našla cestu do svého bývalého bydliště a tam čekala na svoje původní páníčky, kteří tam opravdu ještě občas jezdili. Ptáš se, jak to dopadlo? Kočička Ivanka se nakonec odstěhovala do bytu do města s mojí babičkou a dožila tam spokojeně svůj kočičí život. Naučila se chodil čůrat do bedýnky s pískem a spala na gauči. My kočky si umíme stát za svéým a lidi, kteří to s námi myslí dobře, se nám musí přizpůsobit :-)
I když ti moji si tedy dovolují přespříliš, představte si, že přinesli před Vánoci domů malého človíčka. A já naivka jsem si myslela, že všechny ta skvělá škrabadla a pelíšky jsou pro nás s Bártikem. Bylo mi sice divné, že nás z nich vyhání... A dokonce v noci zavřeli dveře do ložnice a miminko dali do toho prima pelíšku. Ovšem na mě si nepřijdou, klidně využiji jiný, ještě lepší :-) Pak panička s tím malým odešla a vrátila se sama, myslela jsem, že ho vrátila do útulku a konečně bude všechno zase jako dřív. Ale nebylo, páníčkové byli smutní, pořád někam jezdili a volali a za pár dní tu byl malý páníček zpátky. Jojo, pochopila jsem, že tu bude bydlet s námi. Teď jsme s Bártem ještě větší než on, ale zdá se, že roste jako z vody, tak si na něj budu muset zvyknout. Mně se líbí jeho pelíšky a Bártikovi zase ta chrastidla... Když nám bude všechno půjčovat, tak ho bereme do party. Co vy na to? Máme?
Vaše Maggi
Text: Jana Syblíková
Další příspěvky najdete na http://kocky-utulek.cz/
Přihlášením souhlasíte se zpracováním osobních údajů.