Vyšetření zraku

Jestliže se oční vady odhalí včas, mnoho z nich lze úspěšně léčit. Veterináři proto doporučují nechat psům vyšetřit zrak jednou ročně. Platí to hlavně pro plemena, která jsou na oční problémy náchylná, a zejména pro jedince určené k chovu.

Komora veterinárních lékařů ČR vede oficiální program vyšetření zraku, jehož cílem je odhalit závažné oční vady, z nichž některé vedou až k slepotě. Vyšetření očních vad je u některých plemen podmínkou chovnosti. Provádí je veterináři - specialisté na oftalmologii. K vyšetření není nutná anestezie psa, vyšetření je krátké a bezbolestné. Součástí vyšetření je měření nitroočního tlaku. To probíhá tak, že veterinář zamíří speciální přístroj na oko psa, zmáčkne tlačítko a v tu chvíli přístroj sám změří hodnotu tlaku. Veterináři doporučují odborně zkontrolovat zrak u psů starších 6 let, pravidelně u plemen s predispozicí k očním vadám a také ve chvíli, kdy má pes zarudlé oko.

Na oči jsou náchylné například kolie

Mezi známé oční vady se řadí například anomálie oka u kolií. Tato choroba bývá uváděna v odborné literatuře pod zkratkou CEA (Collie Eye Anomaly). Jedná se o dědičné oční onemocnění, které je spojené s defektem zadní stěny oční koule a je bohužel nevyléčitelné. Projevuje se už v raném věku psa. Na sítnici se projevuje zkroucením primárních cév, záhyby, odchlípením sítnice, nitroočním krvácením, dochází k nedovření fetální oční štěrbiny. Změny jsou obvykle oboustranné, avšak mohou mít různou intenzitu. Jednotlivé příznaky CEA se mohou s věkem psa měnit. Hlavní příznak je hypoplazie cévnatky. Vyšetření psů na CEA lze provést mezi 5 - 8 týdny věku štěněte. Mezi plemena s častým výskytem CEA patří dlouhosrstá kolie, krátkosrstá kolie, šeltie, australský ovčák a border kolie. V dnešní době se provádí také genetické testy. Specializovaný test odhalí, zda pes nese vadnou recesivní alelu či alely, které jsou příčinnou onemocnění. Závažné formy onemocnění, které se projevují krvácení do sklivce, odloučením sítnice vedoucím k slepotě, se dnes již díky mnohaleté selekci téměř nevyskytují. Stále se však objevují formy mírnější, jako jsou rozštěpy sítnice nebo papily. S příznaky, jež se CEA nápadně podobají, se lze setkat u řady dalších plemen, například u australské kelpie, anglického kokršpaněla, pudla, německé dogy, bígla, erdelteriéra, jezevčíka, barzoje, maltézského psíka, německého ovčáka a sibiřského huskyho.

Foto: pixabay.com