Zásady při přemístění kočky

Při umísťování kočky do nového domova klademe novým majitelům na srdce, aby kočku, která u nich bude mít výběh, první 3-4 týdny nepouštěli ven. Často se setkáváme s dotazy, zda je takové opatření opravdu nutné. Ano, je to nutné, a to nejen když si přivezete domů novou kočičku, ale i v případě stěhování či dovolené na chatě.

Především je třeba se na celou problematiku dívat nikoliv z pohledu našeho, nýbrž z pohledu naší čtyřnohé společnice. Kočka prostě někde žila, ať už u lidí, nebo na nějakém jiném místě, kde byla zvyklá. Svůj domov má spojený právě s tímto místem: zná to tam, má tam skrýš, do které se schová, když se cítí ohrožena atd. A najednou ji někdo převeze jinam, na místo, kde to nezná. V takovém okamžiku kočka neví nic o důvodech, ze kterých se tam octla. Nečekejte, že bude uvažovat jako člověk a bude si říkat: Aha, sem mě dali, protože tady mi prý bude líp, tak já to chápu a budu tady. Jediná věc, na kterou myslí, je, že se musí zase vrátit „domů“, tedy na své staré místo. Pokud jí otevřete, aby se šla proběhnout a seznámit se s novým prostředím, půjde „domů“. A nemusí najít cestu zpátky, protože k novému prostředí ji nic neváže a staré prostředí nenajde.

Nový domov

Pokud dáte na naše rady a kočka nebude mít možnost se vrátit zpátky tam, kde byla zvyklá, tak za dobu 3-4 týdnů si na toto nové místo zvykne a bude ho považovat za svůj domov. Odtud potom nemá tendenci utíkat. Najde si za tu dobu novou skrýš a taky bude vědět, že tam dostává krmení a že ten nový člověk ji pohladí. Je samozřejmě nutné, aby po tuto přechodnou dobu měla k dispozici kočičí záchod s kočkolitem, jaký používají kočky žijící v bytě. Až bude mít přístup ven, bude pravděpodobně svou potřebu vykonávat venku, jak to dělají všechny kočky, které mají tu možnost.

Vězte, že tato zásada nevyplývá z „od reality odtržených teoretických výmyslů chovatelů“, kteří se chtějí dělat důležitými a z chování kočky dělají zbytečnou vědu. Je důsledkem praktických zkušeností lidí, kteří znají etologii (chování) koček a moc dobře vědí, jak to dopadá, když se po pár dnech (někdy dokonce hodinách) pobytu na neznámém místě pustí jen tak volně z domu. Velmi se snažíme, aby tuto zásadu lidé dodržovali, aby se kočka zbytečně neztratila a mohla ve svém novém domově spokojeně žít. Kočka žije 15-17, někdy až 19 let. Takže 3-4 týdny, kdy bude mít omezený pohyb, stojí za pěkný život, který pak u vás dostane.

Toulky a kastrace

Na toulání má velký vliv i skutečnost, zda jsou kočky kastrované. Kastrace je velmi důležitá už jen z toho důvodu, že v současné době se nejen v České republice nachází velmi vysoký počet nechtěných zvířat. Pokud někdo svou kočku nevykastruje a má v úmyslu - v tom lepším případě – si koťata ponechat, pak by se měl raději ujmout koťat již narozených, která čekají v útulcích na nový domov. Kastrace je v každém případě nutná, všechny prastaré názory, že kočka by měla mít alespoň jednou za život koťata, jsou nesmyslné, nepodložené a mají naopak za následek právě současné přemnožení a další nekontrolované množení nechtěných koček.

Ale vraťme se k tomu, jaký vliv má skutečnost, že kočka nebyla kastrována, na její možnou ztrátu: Pokud kočky/kocouři nejsou kastrováni, jejich chování velmi ovlivňují hormony, které jim velí vydat se hledat partnera. Přitom vzdálenost zde nehraje roli, takže vyrážejí mnohem dál než za hranice vaší zahrady a své teritorium si přitom neustále zvětšují. Pářící se kočky jsou mnohem méně obezřetné vůči hrozícímu nebezpečí než kočky kastrované – je zde tedy mnohem větší riziko, že je přejede auto nebo že jim ublíží lidé, kterým ječí v noci na zahradě při páření, či kterým rozhrabou čerstvě zasazené záhonky.

Vykastrované kočky a kocouři se oproti tomu po včasném zíkroku drží v blízkosti svého bydliště a potřebu toulek prostě nemají, a proto se neztratí. Ovšem opakuji: po včasné kastraci. Pokud už se vám začali toulat, ani kastrace na tom nic nezmění a budou se vám toulat dál, protože si cesty už pamatují a budou po nich dál chodit. Ideální věk pro kastrace je u kočky 5,5-6 měsíců, u kocoura 6 měsíců. Většina veterinářů sice kastraci doporučuje až kolem 1 roku zvířete, ovšem jakmile je zvíře již pohlavně vyspělé, není důvod dál čekat. To vše máme opravdu prakticky vyzkoušené, takto to funguje.

Pohlavní vyspělost u kočky se projevuje mrouskáním. I když vypadá jako odrostlé kotě a má teprve 5,5 měsíců, můžeme vidět, jak se nastrkuje kocourovi, hlasitě mňouká, začne mu charakteristicky vonět pro páření a můžete si stokrát říkat, že je ještě malá, i tak malá zabřezne! Kocour v 6-7 měsících začne produkovat též hormony, děje se u něho to stejné a pokud ho v tuto dobu nevykastrujete, je jen otázkou času, kdy se vám domů nevrátí. Často můžete od lidí slyšet, že se jim kocour ztratil. Ano, protože nebyl (včas) vykastrován. Na včasné kastraci záleží, jak velkou šanci na přežití vaše kočka má.

Nedivte se…

Když se ujmeme nalezené kočky, je většinou i nemocná a je tedy třeba ji vyléčit. Pokud si přečtete Zprávy o naší činnosti, uvidíte, že je to spousta práce a starostí: vyléčit, odblešit, odčervit, zbavit ušního svrabu. Plus připočítejte návštěvy veterináře, kvůli tomu všemu… Ke každé z našich kočiček máme vztah, protože skoro každou z nich jsme takto více či méně "dávaly dohromady". Nemůžete se nám tedy divit, že velmi pečlivě prověřujeme, zda se o ni její noví majitelé budou dobře starat, a že nás velmi mrzí, když se pak kočička ztratí proto, že nám lidé nevěřili a vypustili ji po pár dnech ven. Když po vší té péči, s kterou jsme ji dávali dohromady, pak může skončit ztracená a hladová kdoví kde, živořit jako štvanec a v zimě v mrazech znovu onemocnět… A to opravdu nechceme.

Text: Maja Brázdilová

Kočky SOS hodonínská depozita

www.kocky-hodonin.estranky.cz