ŽIŽI - malý velký bojovník

Před časem jsme psali o osudu plaváčků, koťat zrozených za povodní – jedním z nich je i malý Žiži, jemuž osud start do života poněkud ztížil tím, že ho připravil o očičko už v pěti týdnech počínajícího kočičího života.
Ale ne, nebojte, nečeká vás slzavé údolí...

Budu se poněkud opakovat, mnohé bylo popsáno v našem předchozím článku, ale tenhle malý velký bojovník si trochu té pozornosti navíc jistě zaslouží.
Žiži se narodil v kritickém povodňovém čase mámě, která ztratila domov, tedy v době, kdy o suché místo venku kočka hned tak nezavadila. On i jeho pět sourozenců se ovšem dral na svět s vervou a právo na život si doslova vybojoval.

Bohužel, nic na světě není zadarmo. Špatné podmínky k žití a chybějící péče o březí kočku přežívající venku, toto se neobešlo bez následků.
Žiži měl prostě smůlu – virus se dostal do oka tak nešťastně, že zde způsobil závažný zánět. Místo oka měl najednou ohromnou hnisavou tvrdou bouli, která se zvětšovala a vypadala naprosto děsivě.
Malý pacient přesto jevil zájem o okolní svět.
Rozhodli jsme se tedy přistoupit na operační řešení a návrh další léčby.
Malý Žiži (ano, jméno je skutečně odvozeno od Jana Žižky) tak dostal druhou šanci.

Ovšem přijít o oko v pěti týdnech, to už je pořádná smůla!
Přesto – názory a postoje „zvenčí“ se i zde různí. Okamžitě uspat, co s jednookým kotětem? Léčba přece nebude zadarmo! Vyplatí se vám to? Kdo bude chtít jednooké kotě, když jsou útulky plné krásných a zdravých? Pokud to přežije, bude celý život mrzák! A proč si vlastně takhle přiděláváte starosti, máte jich snad málo? Je to tak prosté, rozhodovat od stolu! Máme na to vůbec právo? Je skutečně jednooké kotě natolik méněcenné, že si nezaslouží žít? Je tento svět skutečně jen pro silné, zdravé a krásné jedince? Každý tu svoji odpověď jistě zná...
Ano, šli jsme do boje – s odhodláním, ale bez záruky.

A jak se má Žiži dnes ?

Stehy jsou dávno pryč, očičko se hojí.
V deseti týdnech váží půl kila. Nic moc, víme. Ale na to, že to byla taková smutná chlupatá kostřička je to docela pokrok. Baštit mu chutná, zlobit ho baví. Časem by z něj mohl být i mazel, zatím ovšem nezvítězil nad vrozenou plachostí. Vlastně se mu nelze divit. Ale nikdo na něj přece nespěchá, a když se vám to malé ušaté klubíčko stočí do dlaní a vydrží se pár vteřin nevrtět, už i to je paráda ;-)
Pravda, ještě ho nemine doléčení, operace probíhala na etapy, v jeho
„kojeneckém věku“ bylo vše přece jenom složitější a prý to bylo „o fous“.
Ale dnes místo dlouhých řečí raději přidám několik aktuálních fotek jako důkaz, že boj o malého velkého bojovníka má smysl i cíl.

Nebráníme se finanční pomoci na účet organizace, číslo 1002015761/2700

www.felinogrey.estranky.cz