Znuděná kočka

Karolína žije celkem spokojeným životem, ale její kočička Kity mívá záchvaty nespokojenosti. To tehdy, když se nudí. A buď se nudí docela často, nebo ji prostě jenom baví, jak Karolína na zamňouknutí přiběhne…

Ne že by vždycky přišla hned na první zavolání, ale Kitynka je trpělivá. Ví, že ona vydrží dýl mňoukat, než panička mňoukání poslouchat. A kdyby to snad selhalo, vždycky je tu křeslo, na které se tak pěkně škrábe a panička zaručeně vyletí. Ale jinak je třeba říci, že Kity je moc hodná kočka. Když si ji Karolína pořizovala, sháněla kočku s mírnou povahou, takovou polštářovou povalečku, vhodnou do bytu a to se jí podařilo. Kitynka byla roztomilé hravé koťátko, ale žádná demoliční četa. Vyrostla z ní milá polštářová kočka, ale občas se nudí a trochu ztloustla.

Vymýšlení kočičí zábavy se stalo pro Karolínu druhou přirozeností. Chtěla přijít na něco, co by Kitynku zabavilo a přimělo trochu k pohybu, protože přece ji nebude trápit dietou. Dosud měla Kity k dispozici šplhadlo se škrabadlem, porůznu zavěšené myšky a míčky, míček v kruhové dráze, vršky od lahví a klubko vlny. To všechno ji zabavilo jen na chvilku, a pak zas nevěděla co by. Karolína se o kočičích hračkách a zábavě donekonečna bavila s kamarádkami (návštěvy má Kity ráda) a pátrala na internetu. Některé nápady ji pobavily, ale zdály se jí příliš nákladné. Třeba když viděla na internetovém videu kočku klavíristku. Kočka vypadala, že se opravdu baví, ale Karolína by si netroufla vzít půjčku na klavír, který stejně nemá kam dát a ono by se pak ukázalo, že Kity je naprosto nemuzikální. Mnohem praktičtější bylo to video s kočkou jezdící na robotickém vysavači. To by byla nádhera, kočka zabavená a byt uklizený. Ale ta cena. Ach jo.

Karolína se zaměřila na dostupnější rady – nejrůznější krabice, houbičky na nádobí, peříčka, papírové tašky z Ikey, kočičí tunýlek. Začala kočičím tunýlkem, kamarádka Nataša už ho doma má a její kočka si v něm hraje. „Podívej, co jsem ti donesla za novou hračku,“ řekla Karolína Kitynce a rozbalila tunýlek. Kity jí zvědavě asistovala, tunel prolezla tam i zpět a to bylo poprvé a naposledy, co si ho všimla.

Karolína pátrala dál, dozvěděla se o paničce, která s kočkami hraje pingpong. Karolína koupila pingpongové míčky, a protože neměla nikde dost místa na opravdovou hru, jen s míčkem pinkala o skříň. Kity si lehla, zády se opřela o skříň a se zájmem se dívala, co panička blbne. Karolína jí míček hodila, Kity se za ním ne zrovna rozběhla, spíš rekreačně prošla, šťouchla do něj čumáčkem a pak ho tlapkou poslala pod postel. Karolína by musela nejdřív vytahat všechno haraburdí, aby míček našla a to se jí zrovna nechtělo. Místo toho vzala jedno z osvědčených mávátek a Kity na chvíli ožila, lovila ho s opravdovým zápalem.

Karolína nezapomněla ani na papírové tašky z Ikey. Jenže do Ikey to měla hodně z ruky a tak to zkusila s papírovou taškou z Alberta. Kočička vlezla dovnitř a ven, hned poznala, že to není ta správná taška a ohrnula nad ní čumáček.

V jedněch chovatelských potřebách objevila Karolína dutý míček, do kterého se nasypou granule nebo suché pamlsky a kočka s míčkem kutálí tak dlouho až z míčku pamlsek nebo granulka vypadne a tím se zabaví. Kity se nejlíp bavila tím, že mňoukala tak dlouho, až jí Karolína granule z míčku vykutálela sama. „Tak už jsi viděla jak se to dělá a teď ty,“ řekla kočce. „Mňaumňau, ukaž mi to ještě jednou.“

„Ahoj Karolíno, volám kvůli dnešnímu večeru, jak jsem se chtěla stavit, nečekaně přijel můj nový objev, chtěla bych ti ho představit, jsi pro?“ „Jasně, klidně přijďte oba, ale nemám doma nic zvláštního k jídlu, jen nějaké oříšky a tak.“ „S tím si nedělej hlavu, Viktor je úplně normální, nečeká hostinu. Bude se ti líbit, on je prostě fantastický,“ rozplývala se Nataša. „A představ si, dokonce má rád kočky. Já jsem mu líčila, jak se snažíš zabavit Kitynku a on řekl, že přinese hračku, která se kočce určitě zalíbí.“ „Tak to jsem opravdu zvědavá,“ zasmála se Karolína „To já taky, ještě jsem tu hračku neviděla.“ A pak následoval asi čtvrthodinový zamilovaný chvalozpěv na Viktora, jaký je galantní, zábavný a vůbec dokonalý.

Nataša je představila a přesunuli se do pokoje. „Tak, teď vám ukážu tu ideální hračku pro kočky,“ prohlásil Viktor a pustil na koberec myš. ŽIVOU. „Ježkovy voči!“ Vypískla Nataša a rychle skrčila nohy pod sebe na sedačce. „Viktore, pročs mi to neřekl, já se myší bojím!!!“ „To nemyslíš vážně, Viktore, musíme ji chytit dřív než Kity,“ panikařila Karolína. „Já se na ten masakr nedokážu dívat.“ Karolína hledala něco, do čeho by myš mohla chytit. Ta se ale schovala pod skříň. Karolína lezla po čtyřech a snažila se ji najít. (Viktor si se zájmem prohlédl její pozadí) Kity se zatím náramně bavila, pobíhala, číhala... „Co šílíte holky?“ Divil se Viktor, „podívejte se na kočku, jak se baví, lepší kočičí hračku neseženete.“ Kity a Viktor si to fakt užívali. Nebohá myš a obě holky už méně. Zvlášť, když Kity myš ulovila dřív než Karolína. „Skvělá kočka,“ ohodnotil její výkon Viktor. „Na bytovou kočku, co v životě neviděla myš, si vedla výborně,“ chechtal se. „Sadisto, a té myšky ti není líto?“ Obořily se na něj obě holky. „Kdyby vám myši lezly do domu, jako se to stalo loni mně, ona by vás ta lítost rychle přešla. Nahlodaný chleba a všude myšince, to fakt není nic chutného. Z toho může mít radost jedině kočka.“

Kity se zážitek s myší moc líbil, a tak kdykoliv Karolínu někdo navštívil, Kity nejdřív zkontrolovala, jestli u sebe náhodou nemá nějakou myš.

Text: Lenka Novotná

Foto: Jindřich Pachta