Proč brát koťata do ruky?

Na Filadelfské univerzitě v Pensylvánii na počátku 80. let minulého století doktorka Eileen Karshová pozorovala, že časné a pravidelné mazlení ve věku od dvou do sedmi týdnů vychovává kočky, které se rády třou hlavou a trupem, předou a mňoukají, když se k nim lidé přiblíží. Kočky, které byly v této době pravidelně brány do ruky, zůstávají potom lidem déle na klíně a mají radši fyzický kontakt. Opatrná manipulace a rutinní péče pomáhá koťatům rychleji růst a možná i dosahovat větších rozměrů. Jestliže společenský kontakt s lidmi nenastane před sedmým týdnem věku, koťata se vyvíjejí více pod vlivem dospělých koček. Doktorka Karshová také poukázala na to, že klidné matky kočky, které dobře vycházejí s lidmi, učí koťata chovat se stejně. Kočky, které byly brány do ruky až po sedmém týdnu věku, tj. po odstavení, nevykazují žádný rozdíl v chování v porovnání s kočkami, které nebyly brány do ruky vůbec.

Bylo zjištěno, že koťata siamských koček, která byla během prvních týdnů života denně brána do ruky a jemně hlazena, otevřela oči, opustila pelíšek a dokonce vykazovala typické siamské zbarvení dříve než srovnatelná koťata, která byla odchována bez lidských doteků.

Od věku dvou týdnů se kotě díky braní do ruky stává sebejistější. Rovněž má pozitivnější vztah k novým věcem, díky tomu je zvídavější a raději prozkoumává okolí.

Jestliže je kočka – matka klidná a cítí se bezpečně, má to všeobecně příznivý vliv na chování kotěte. Stejně tak je pozitivní přítomnost sourozenců. Kotě proto berte do ruky v přítomnosti matky, počínejte si opatrně, jemně ho hlaďte a mluvte na něj. Je-li matka kočka bázlivá, navazování blízkých kontaktů koťat s lidmi se zpomaluje. V některých případech dokáže matka své potomky ovlivnit takovým způsobem, že koťata se budou lidem úplně vyhýbat.

Koťata berte do ruky každý den, zpočátku jen na krátkou dobu, postupně čas prodlužujte (max. na hodinu).

Pokud během rané fáze vtiskávání (imprintingu) musí z nějaké příčiny převzít mateřskou roli u osiřelého kotěte člověk, je kotětem považován za příslušníka svého živočišného rodu, tedy za kočku. Když jsou na vás koťata závislá potravou, bezpečností i teplem, budou vás po celý život považovat za svou matku. Intenzivní vztah pak vydrží celý život. V dospělosti se třou, mazlí a vyžadují blízký kontakt.

Když bude v rámci rodiny chovat a mazlit koťata víc různých lidí, kteří se budou chovat podobně pozitivně, koťata budou později méně bojácná vůči cizím lidem. Cizí lidé mohou brát koťata do ruky a hrát si s nimi zhruba od pátého týdne věku. Hry pomáhají utužovat přátelské vztahy s lidmi. Bylo zjištěno, že koťata, která brávala do ruky více než jedna osoba, v pozdějším věku lépe přijímají cizí lidi než koťata, která brávala do ruky jen jedna osoba.

Koncem sedmého týdne života je socializace kočky zakončena. Do této doby by koťata měla mít za sebou co nejvíc pozitivních zážitků nejen s lidmi, ale ideálně i dalšími zvířaty (v případě, že budou novou domácnost obývat se psy, pomůže jim, pokud s nimi mají pozitivní raný kontakt). Naopak negativní a stresující zážitky vedou k ustrašenosti a vyhýbání se novým podnětům.

Zdroje: Bruce Fogle, Kočka hravá společnice, příručka pro chovatele, Knižní klub, 2006

Renate Jonesová, Kočky síla a elegance, Knižní klub, 2012

Roger Tabor, 100 způsobů, jak rozumět vaší kočce, Mladá fronta, 2007

Fotka od Daga_Roszkowska z Pixabay