Zastaralé metody trestů

Fyzické tresty, jako je třepání za kůži, chytání za čumák, nebo převracení psa na záda bohužel stále nejsou minulostí. Každý, kdo takové metody využívá, riskuje do budoucna problémy. Pes se na člověka přestane spoléhat a to zvlášť v krizových a konfliktních situacích. 

Mezi odborníky se stále diskutuje o tom, zda použití averzivních metod má místo ve výcviku psů. Za averzivní metody se označují různé techniky, které se snaží odnaučit psa nežádoucímu chování odstrašením a dalšími nepříjemnými podněty. Řadí se mezi ně i fyzické tresty. Na jedné straně mohou některé z averzivních metod, pokud jsou použity správně, vykazovat krátkodobý úspěch, na druhé straně jsou jejich důsledky nepředvídatelné. I když se může zdát, že někdy fungují, je tomu tak převážně ze špatných důvodů. Často se totiž stává, že než by špatné chování bylo u psa „opraveno“, bylo jednoduše potlačeno. Použití fyzických trestů může vytvořit silné negativní asociace v mysli psa. Ty pak zvyšují úzkost z určitých podnětů, což může vést k nepřiměřenému strachu anebo agresi. Na to, jak psí psychiku ovlivňují averzivní metody, byla provedena i studie: https://krmeni.cz/proc-je-lepsi-pozitivni-motivace-nez-tresty

Zaměřme se na nyní na tři klasické zastaralé formy trestů: 

Chytnutí za čumák
Lidé, kteří fyzické tresty obhajují, se odvolávají na přírodu a tradiční fungování psů mezi sebou. Stisknutí čenichu, kterým fena usměrňuje svá štěňata, například když jí bolestivě kousnou do struku během laktace, je pro štěňata jasným signálem. Je to jedna z prvních výchovných lekcí, která má přiměřenou sílu i účinek. Štěně po ní není zraněné, ale dá mu jasně na srozuměnou, že po jeho nevhodném chování bude následovat výchovné „štípnutí“. Toto kousnutí do čenichu u dospělých psů demonstruje převahu ve smečce nebo k němu dochází při konfliktech o zdroje. Podobné „chytnutí“ však není používáno při vážných soubojích. Z psího hlediska je chytnutí za čumák ze strany člověka při všeobecné neposlušnosti nebo neuposlechnutí rozkazu, bráno jako nepřiměřený trest. Nebo naopak, pokud je toto chování použito u agresivně hrozícího psa, riskujte vážné pokousání. 

Třepání za zátylek
Uchopením za kůži za krkem jsou štěňata bezpečně přenášena z místo, ale nikdy tímto způsobem nejsou usměrňována za nevhodné chování. Opravdové třepání za kůži psi používají, jen když se snaží kořist zabít, nebo při vážně míněných soubojích s ostatními psy. Jestliže tento trest použije člověk, vyvolá to v psovi buď strach z ruky a zmatek, nebo v horším případě i agresivní obrannou reakci, protože pes se cítí ohrožený na životě. 

Převrácení na záda
Jako další opatření k dosažení poslušnosti se dříve doporučovalo, aby majitel psa převrátil na záda, tím člověk dokázal svou alfa roli ve smečce. Ovšem i tato metoda trestu vycházela ze špatné interpretace psího chování. Když si dva psi konkurují v tom samém (jídlo, hra...) a jeden se dobrovolně podřídí a lehne si na záda, aby se situace nevyhrotila, není to pociťováno jako trest, ani jako neúspěch, ale slouží to k vyřešení konfliktu. Mnozí lidé se domnívají, že jako nejvýše postavení členové smečky mají právo si psa podřídit tím, že ho převalí na hřbet, aby tím zvýraznili a potrestali jeho nevhodné chování. Ale pes to nechápe jako trénink podřízenosti, ale má pocit ohrožení. Je to situace, kdy psovod silou tlačí psa dolů do zranitelné polohy na boku nebo na zádech, dokud se „nepodřídí“. Tyto techniky uvádí psa do nepříjemného stavu mysli. Možnými reakcemi mohou být proti-agrese v důsledku ohrožení, nebo úplné podřízení. Když pes nemůže uprchnout před hrozbou, musí si vybrat mezi bojem, nebo stavem naučené bezmocnosti a podřízenosti. Jestliže se pes rozhodne reagovat defenzivně a pokusí se vás kousnout a vy ustoupíte, právě jste posílili jeho agresi. Pokud si zvolí naučené podřízení, posílili jste strach a úzkost. Obojí může vést k celoživotnímu narušení důvěry mezi psem a majitelem. Ostatně suverénní vůdce smečky se nenechá bez nutného důvodu vyprovokovat k agresivnímu jednání. Někdy to může vést třeba i k tomu, že pes začne potlačovat vhodné varovné signály, jako je vrčení. To vede k psovi, který zdánlivě „kousl z ničeho nic“. 

Vsaďte raději na pozitivní motivaci
Zkuste místo trestů raději pozitivní trénink. Postupujte krok za krokem a buďte důslední. Výcvik by měl být zábavný jak pro psa, tak pro majitele. Když se váš pes baví, je ochoten pracovat usilovněji a častěji. Ukázalo se, že díky pozitivnímu posilovacímu tréninku se psi učí rychleji. A trénují s větším nadšením, když jim někdo říká, co mají dělat a jsou odměněni za správné reakce.
Základem veškerého výcviku by měl být proto princip odměňování, to znamená, že pes dostane odměnu (pamlsek, pohlazení a pochvalu...) přesně ve chvíli, kdy projevuje žádoucí chování.
Je ideální, když se přihlásíte do kurzu ke zkušenému výcvikáři, který vás správnou výchovou a tréninkem provede a ukáže vám, jak se psem pracovat. 
Pokud se u vašeho psa projevily problémy, nikdy není pozdě vyhledat odbornou pomoc a zkusit je vyřešit. Oslovte psího psychologa, který pomocí behaviorální terapie, změnou komunikace, odhalením příčin problémů a poskytnutím návodných rad pomůže i zdánlivě beznadějným případům. 

Zdroje: Ronald Lindner, pes skutečně chce, Knižní klub, Euromedia Group, 2010 
preventivevet.com
Fotka od Innviertlerin z Pixabay