Bázlivost

Bázlivost nebývá vnímána majiteli tak palčivě, jako je tomu u dominantní psí agresivity. Je to z pohledu majitele pochopitelné - agresivní pes může podstatně hůře ovlivnit chod domácnosti, životy a zdraví lidí, s ním přicházejících do styku. Přesto však překonání bázlivosti je mnohdy daleko složitější a zdlouhavější proces než převýchova dominantního psa. Navíc i u bázlivého psa se můžeme setkat s defenzivní agresivitou, tomu se však budeme věnovat blíže v kapitole agresivita. Zkušený cvičitel vždy raději sáhne po dominantním než po bázlivém psovi, protože ví, že s bázlivým psem se mnohem více nadře a nedosáhne takových výsledků ve výcviku jako se psem dominantním.

Bojácnost psa se nejčastěji projevuje jako nepřiměřený strach z neznámých situací, nových nebo strach vzbuzujících pachů (veterinární ordinace), z nových osob, zvířat či věcí a hlasitých zvuků. Příčinou strachu bývá vrozené založení psa, nedostatečná socializace psa v rané štěněcí fázi. Bázlivost může pes získat také kopírováním chování jiného psa - velmi často se tak štěňata naučí bázlivosti od bázlivé matky nebo se jejich plachost dostaví jako důsledek nevhodného zacházení ze strany člověka. Často však bývá příčinou různá kombinace těchto faktorů. Bázlivý pes reaguje útěkem, třesem, schováváním se do temných koutů, kňučením, štěkáním, pomočováním nebo pokálením se, případně i defenzivní agresivitou. Tato reakce se může stupňovat až do paniky.

Pokud je příčinou strachu počáteční výchova v izolaci od ostatních psů i lidí, je nutno počítat s tím, že se bázlivost psa patrně nikdy nepodaří odstranit úplně a lze ji pouze zmírnit. V zásadě však platí, že něco s bojácným psem lze dělat vždycky, vždy lze stav upravit a zmírnit.

Setkala jsem se s fenkou německého ohaře, kterou se snažil myslivec zbavit vrozené bázlivosti před výstřelem tím, že jí do těla zapíchal zavírací špendlíky, na které uvázal provázky, za něž fenu přivázal a opodál střílel v domnění, že díky bolesti fena bude přinucena zůstat na místě a na střelbu si zvykne. Jak to dopadlo, je asi každému jasné. Naštěstí se fenku podařilo od myslivce zachránit dřív než ji zastřelil. Fena jevila všechny znaky týraného psa – třásla se, jektala zuby, pomočovala se a neustále pokňourávala - a to i několik měsíců potom, co se jí myslivec zbavil. Ujali se jí lidé, kteří ji sice poskytli základní potřeby, ale neměli čas se jí věnovat. V kotci být nemohla, protože byla hlučná a kotec demolovala, v bytě byla nečistotná. Venku na procházce se chovala nervózně, nesoustředila se, na výcvik reagovala bázlivě. Zdálo by se, že se jedná o beznadějný případ, avšak fena měla štěstí a ujali se jí mladí manželé, kteří s ní měli velkou trpělivost, naučili jí čistotě v bytě, dopřáli jí hodně pohybu a velmi intenzivně se jí věnovali, takže všechny příznaky se u ní podařilo podstatně zmírnit.

Jak tedy zacházet s takovým pejskem a jak mu pomoci? Především je třeba s ním navázat kontakt a vzbudit jeho důvěru, pokud se jedná o bázlivce, kterého jste si čerstvě pořídili. Nespěchejte a nesnažte se násilně u psa strach zlomit, docílili byste pravého opaku. Pokud máte druhého pejska a ten je dobře socializovaný a psa nevnímá nepřátelsky, i ten vám může v procesu převýchovy velmi pomoci. Pejska krmte z ruky po kouskách, aby si na vás zvykl, dopřejte mu někde klidné místo, odkud k vám může sám přicházet. Jestli vám to umožňuje uspořádání bytu, zařiďte ho předem tak, aby pes nemohl zalézat pod nábytek. Pokud tak učiní, počkejte, až vyleze sám, vy sami se chovejte naprosto přirozeně a uvolněně.

V případě, že pes už k vám vybudovaný vztah má a věří vám, pracujte na posílení své vedoucí pozice ve smečce. Pes vás musí respektovat a věřit vám a být si jistý, že vy ho ochráníte za každých okolností. K tomu je potřeba dobrý nácvik základních povelů. Cvičte je napřed tam, kde se pes cítí jistý. Traumatizující prostředí zpočátku úplně vypusťte. Pak postupně můžete zvyšovat náročnost okolního prostředí, ale nikdy až do té míry, kdy se projeví u psa strach.

Pokud se tak stane, majitel by neměl dopustit, aby se pes otočil a utekl domů nebo se psem z traumatizujícího místa sám rychle utekl. V chůzi pokračujte směrem k podnětu stále stejným tempem a neuhýbejte od něho, pokud se pes zastaví, trhněte rázně vodítkem a pokračujte, případně můžete zkusit strachový podnět překonat s rozeběhem (například jezdící schody v metru).

Pokud se pes bojí rušného prostředí, je třeba ho vodit na pevném vodítku s odolnou karabinou a dobře dotaženým obojkem, aby pes v panice neuprchl a nevběhl třeba pod kola auta nebo se neztratil. V panice může pes reagovat i agresivně, a to i takový pes, který se agresivně dříve nikdy neprojevil. Pokud takovou reakci můžete očekávat, psu nasaďte raději košík. V případě, že pes projeví strach, ho v žádném případě nesmíte chlácholit a utěšovat. Přestože to zní krutě a spoustu majitelů s tím má problém, snažte se akceptovat, že takovými projevy byste strach psa podpořili, pes by získal dojem, že se děje opravdu něco mimořádného, čeho je třeba se obávat.

Majitel musí směrem ke psu stále vysílat klidnou jistotu, aby si pes byl vědom, že se nic neděje. Pokud majitel změní své pohyby a intenzitu hlasu, případně projeví jiné nestandardní chování ve snaze psa uklidnit, pes si to spojí s obávaným podnětem a vyhodnotí situaci jako závažnou, na kterou jinak reaguje i sám majitel, což psa posílí v ujištění, že se jedná o opravdové nebezpečí. Pokud pes projeví strach z nějakého předmětu, můžete například k předmětu přistoupit, dotyčný předmět poplácat a hovořit k té věci normální intonací. Když pes jeví potřebu předmět očichat, umožněte mu to, již máte téměř vyhráno. Jestliže máte možnost zareagovat dostatečně včas - například vidíte se blížit obávaný předmět, osobu či zvíře, přivolejte psa, připněte ho na vodítko a cvičte s ním základní poslušnost či si hrajte a odměňujte jeho žádoucí chování pochvalami a pamlsky. Takto psa zabavujte celou dobu, po kterou trvá obávaná situace. Pochvalu psovi uštědřete až strachový podnět překoná a opět kráčí klidně vedle vaší nohy.

U těžších případů můžete přistoupit k systematické desenzibilizaci behaviorální metodou. Co si pod tím máte představit? Kdysi jsem měla příležitost přihlížet na katedře klinické psychologie v Amsterdamu behaviorální metodě, se kterou odstraňovaly u klientů fobie z létání. Pomocí audiovizuální techniky byla postupně předváděna letištní hala, později odbavování pasažéra, nástup do letadla až po přistání. Klientům byl měřen tep a kožní odpor a podle naměřených hodnot byla sledována míra stresu. Když tyto hodnoty překročily určitou hranici, zastavila se projekce a s klientem se počala provádět relaxace. Až po nastolení normální hodnoty se mohlo pokračovat v projekci. Některým klientům stačila zbavení se chorobného strachu z létání dvě sezení, někdo jich potřeboval třeba 18–20.

Podobně si budete počínat i s odstraňováním chorobného strachu u pejsků. Míru stoupajícího stresu však musíte odhadovat z projevů vzrůstající nervozity psa. Při strachu z konkrétního prostředí, osoby nebo zvuku začněte psa navykat velmi postupně. Převýchova bude náročná na čas a musíte se obrnit velkou trpělivostí. Podstatou je postupné zvyšování intenzity strach vzbuzujícího podnětu až na normální míru. Během převýchovy nesmí být nikdy zvíře vystaveno nepříjemnému zážitku v plné síle, aby se v něm probudil strach, jinak můžete začít opět znova.

Začněte s nejnižší intenzitou podnětu - u prostředí, osoby nebo psa je to vzdálenost, u zvuku jeho hlasitost a postupně se přibližujte - tak, aby zvíře během celého procesu nepocítilo strach, ale maximálně mírnou nervozitu. Během vystavení psa nepříjemnému podnětu si se psem hrajte, pokud zvíře neprojevuje strach, odměňujte ho pamlsky, chvalte ho a zaměstnejte ho výcvikem. K zesilování intenzity podnětu přikročte až tehdy, pokud pes zvládá beze strachu a nervozity předchozí míru podnětu.

Pro řadu majitelů bývá problém veterinární ošetření a následná domácí péče o psa. Čištění uší, česání, koupání a podobné úkony jsou pro některé pejsky velmi traumatickou záležitostí. Pokud máte pejska odmala, tyto úkony nepodceňujte, pejska zlehka česejte, zvykejte na hřeben i na kartáč tak, aby mu to bylo příjemné. Naučte ho bez odporu si nechat otevřít tlamu i nechat si vyčistit ouška. V momentě, kdy má pes například bolestivý zánět v uších a na ty si nenechá sáhnout, je už na nějaké učení pozdě a následný boj s pejskem, kterého se pokoušíte ošetřit, nemusí být pro vás vítězný, pro psa bude velmi traumatický a pro vás rovněž. Mnoho majitelů se mi svěřovalo, že si po takovém zákroku připadají jako neúspěšní padouchové a bojí se, že pes k nim ztratí důvěru. Řada z nich raději psa neléčí nebo o něj nepečuje, případně to svěřují cizí osobě, v obavě, že by u pejska ztratili sympatie. Toto v žádném případě nelze doporučit. Nemocného psa musíme ošetřit a nepříjemné zákroky pes musí přijímat právě od pána, kterému věří.

U starších pejsků postupujte tak, jak bylo zmíněno výše, navažte napřed kontakt a důvěru a posléze upevňujte poslušnost. Před případným ošetřením psa přivolejte. Pokud pozná, co se chystá, uteče a skryje se a na povel přivolání nereaguje, ignorujte ho do té doby, než se vynoří z úkrytu, pak ho přivolejte, krátce si s ním pohrajte, pokud se brání a vy ho nezvládnete, poproste někoho, aby vám psa přidržel, nechlácholte ho a proveďte to, co je třeba. Mějte po ruce připravené pamlsky a až se pes uklidní, pochvalte ho a odměňte ho.

Za čas, až psík pozná, že mu nehrozí žádná smrtelná hrůza, úkonu se nevyhne žádným vykrucováním a na závěr dostane i pamlsek, jeho strach bude postupně slábnout. Pokud vrčí nebo chňape, nasaďte mu košík nebo fixační náhubek z obvazu. Po čase se můžete dočkat i toho, že až začnete chystat čistící pomůcky nebo injekci, pes bude místo strachu radostně kroužit kolem vás, vrtět ocáskem a očekávat pamlsek. Velmi užitečné je podávání nějakého speciálního pamlsku, ke kterému se pejsek jinak než po ošetření nedostane a který mu velmi chutná.

Při převýchově extrémně bázlivých pejsků nám může pomoci i veterinární specialista na poruchy chování podáváním psychiatrických léků, které zpočátku můžou celý převýchovný proces usnadnit a urychlit, ovšem bez převýchovného procesu a pouze působením léků se problému rozhodně nezbavíte.

Text: Dana Bočková, www.utulky.estranky.cz

Foto: Marie Lokingová