Co jste možná chtěli vědět o čipování a báli jste se zeptat

1. K čemu vlastně to čipování je?

Čipování je jednou z forem označování zvířat a slouží, nebo má sloužit, k jednoduché identifikaci zvířete. Číslo čipu, který je umístěn doživotně pod kůží či ve svalovině, se přečte čtečkou (zařízení podobné tomu u pokladny v supermarketech) a ta číslo zobrazí na displeji. Pokud je toto číslo někde registrováno (a registrace se provádí právě ihned poté, co se zvířeti čip aplikuje), lze se na tento registr obrátit a podle čísla zjistit údaje o zvířeti (majitele, jméno psa a jeho stáří, datum posledního očkování apod.). Kromě toho musí být podle norem EU pes při cestování do zahraničí označený tetováním nebo čipováním.

2. Proč ale musí být zvíře nějak identifikovatelné? Na co to je?

Smysl tohoto je zcela analogický s tím, na co mají lidé v ČR občanské průkazy či v USA řidičáky. Neznámého psa lze takto identifikovat z důvodu nalezení jeho majitele při zatoulání, určení "totožnosti" před výstavami, krytím, při prodeji, úhynu, pokousání atd. Existuje prostě spousta důvodů a situací, kdy je nutné zvíře identifikovat.

3. Nelíbí se mi, že budu veden(a) v nějaké databázi. Je to nutné?

Aby mělo čipování smysl (a smylem čipování je možnost identifikace), je nutné mít databázi, čili seznam jedinců s přiřazenými údaji o nich. Jedině tak mohu plně využít potenciálu toho, že jsem si nechal(a) zvíře očipovat. Čím užší databáze, tím menší efekt. Pokud by se např. chovatelé retrívrů dohodli, že si udělají svojí databázi pouze pro retrívry a nechtějí již být vedeni v národním registru, je to možné, ale nepraktické. Totiž ne každý je chovatelem psů a pokud například najde zatoulaného retrívra někdo, kdo toto plemeno nezná, nenapadne ho se obracet na databázi retrívrů. Podtrženo a sečteno: největší praktický efekt by měla jedna velká národní, nadnárodní či dokonce globální databáze.

4. Tato data jsou ale snadno zneužitelná a navíc jsem slyšel(a), že existuje více databází čipů. Jak potom může fungovat dohledání ztraceného zvířete?

V právním řádu ČR je zakotvena ochrana osobních údajů (existuje na to i Úřad) a její zneužití je trestné. Pro skeptiky, kteří nemají v tuto instituci důvěru, je možné uvést, že charakter dat uváděných k čipování neodhaluje nijak jejich intimitu a v případě jejich případného prozrazení jistě nebude nikdo zdiskreditován do nesnesitelné míry. Skutečnost, že existuje víc registrů čipů je velké negativum, které by se mělo odstranit. Pokud se zjistí číslo čipu ztraceného psa, nelze dnes často jinak než obtelefonovávat jednotlivé registry a psa nepohodlně dohledávat.

5. Je to čipování bolestivé? Slyšel(a) jsem, že je čip nějak voperováván.

Čip se aplikuje z duté, asi 3 mm široké jehly, která je sterilní a velmi ostrá. Vpich se provádí podobně jako u očkování u psů a koček pod kůži. Čip se dává nejčastěji do levé strany krku či nad lopatku. Provede se vpich cca 2-3 cm pod kůži a aplikátorem se čip vytlačí z jehly do prostoru podkoží. Pak se jehla vytáhne. Celý zákrok netrvá déle než několik vteřin a je podle mých zkušeností méně bolestivý, než očkování, protože u něj je ještě nutné pod kůži natlačit vakcínu, což je někdy pro psa nepříjemné. Čipy nejsou běžně nijak složitě do těla chirurgicky voperovávány.

6. Pojedeme se psem do zahraničí a prý ho musím mít načipovaného. Proč?

Podle jedné ze směrnic EU je nutné mít při cestování psa nezaměnitelně označeného. Zatím je možné tetování (musí být čitelné a je přípustné pouze u psů s průkazem původu) nebo čipování. Psi, kteří tedy nejsou tetovaní, musejí být k těmto účelům čipovaní a psi, kteří jsou tetovaní, mohou být také očipovaní, není to ale zatím zcela nutné. Tato povinnost vyplývá z našeho členství v EU, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme polemizovat a nadávat, to je ale asi vše, co s tím můžeme dělat.

7. Proč se u nás stále ještě tetuje, přestože už je k dispozici čipování?

Tetování se u nás dlouho provádělo a provádí za účelem označení čistokrevných psů z kontrolovaných chovů. Jde o čistě chovatelskou záležitost, která dává v rámci konkrétního plemene přehled o původu psa. Chovatelská veřejnost je konzervativní a nerada ustupuje od zaběhlých metod. I v tomto případě však bude tento druh označování psů vhledem k našemu členství v EU pravděpodobně časem zrušen. Některé země EU považují tetování za týrání zvířat. Čipování se tedy jeví jako označování zvířat budoucnosti.

8. Jak vlastně čip vypadá a nevypadne po aplikaci?

Čip je malá, asi 1 cm dlouhá a 2 mm široká tyčinka. Čip v těle zvířete nijak nedráždí, nebolí, netlačí a nezpůsobuje žádné reakce. Po aplikaci postupně zaroste do tkáně tak, že není možné, aby vypadnul. Výjimečně po špatné a nedokonalé aplikaci čip vypadne, proto je vždy nutné po očipování čtečkou zkontrolovat, zda byl čip opravdu aplikován.

9. Jak se zjistí, že má pes čip a jak se zjistí jeho číslo?

Jak již bylo uvedeno, pohybem čtečky nad povrchem těla psa v místě umístění čipu dokáže čtečka přečíst číslo čipu a zobrazit ho na displeji. Dnes se vyrábí většina čteček i čipů v souladu s ISO normami, takže všechny takové čipy je možné přečíst všemi čtečkami pracujícími na bázi ISO norem. V minulosti (a občas i dnes) se však používaly čipy, které neodpovídaly ISO normám a proto je dnes některé čtečky nejsou schopny přečíst. Existují i univerzální čtečky, které dokáží přečíst jak ISO tak ne-ISO čipy, jsou ale poměrně drahé. Chovateli, který má svého psa očipovaného ne-ISO čipem, lze doporučit aplikaci ISO čipu. V opačném případě by totiž např. na hranicích po něm mohl celník požadovat takovou čtečku, která je schopna tento čip přečíst.

10. Kdo provádí čipování a kolik to stojí?

Čipování provádějí veterinární lékaři, kteří splňují určité předpoklady dané Komorou veterinárních lékařů ČR. Cena je smluvní a pohybuje se okolo 550 Kč. Protože jde o zákrok jednorázový a na celý život psa, doporučuji se spíše než o cenu zajímat o to, kde bude pes zaregistrovaný, jak pečlivě byla vyplněna tzv. registrační karta a zda bylo čtečkou zkontrolováno, zda byl čip opravdu aplikován.

Text: MVDr. Martin Grym, Veterinární klinika AVETUM, www.avetum.cz