Lidé podceňují náklady na domácí mazlíčky, pak dluží veterinářům

Typický dluh u veterináře je částka do 10 tisíc korun. Vymáhání takových pohledávek se přitom standardními cestami prakticky nevyplatí. Existují tak dokonce chovatelé, kteří neplatí veterinářům zcela cíleně a navštěvují pokaždé jinou ordinaci.

Zvíře je pro lidi nad 45 let, kteří si je nejčastěji pořizují, pojistkou proti osamělosti. Jenže jen málokomu dojde, že každé zvíře bude jednou nemocné. A náklady na léčbu nemocí či úrazů snadno dosáhnou několika tisíc korun, v případě operace i 20 tisíc. Majitelé domácího mazlíčka pak mohou mít problém takové náklady uhradit. Svědčí o tom případy, které pro veterinární ordinace spravují ePohledávky.cz. „Část lidí, kteří dluží veterinářům, má skutečně problém s tím, aby několikatisícové částky zaplatili, protože mají nízké příjmy,“ řekl zakladatel služby ePohledávky.cz Tomáš Medřický. „Další skupinou jsou pak ti, kteří po ošetření příslušnou částku ,zapomenou‘ poslat. Přitom to slíbili, když s sebou neměli v ordinaci dostatek hotovosti,“ vysvětlil Tomáš Medřický.

„Veterináři jsou ochotni vyjít vstříc lidem, kteří třeba při akutním ošetření zvířete nemají u sebe dostatek hotovosti. Po lékařském výkonu jim například dají podepsat uznání dluhu. Jenže někteří majitelé zvířat se jim pak odvděčí tím, že se nemají k zaplacení,“ popsal Tomáš Medřický. Nejčastějšími dluhy u veterinářů jsou částky do 10 tisíc korun. Vymáhat přitom takové částky standardním způsobem, prostřednictvím advokáta, se prakticky nevyplatí. A na to, aby dlužníky obvolávali, nemají veterináři ani čas, ani potřebnou průpravu. Takže mnoho neférových majitelů domácích zvířat žije s „dobrým pocitem“, že získali ošetření zadarmo.

Ne všichni dlužníci však přicházejí rovnou se záměrem nezaplatit. Za vznik dluhu totiž často může i stres z obav o zdraví zvířete, který na jeho majitele chtě nechtě působí. „Podle našich informací se veterináři docela často setkávají s tím, že pro majitele zvířete nic není problém, pro svého miláčka chtějí jen to nejlepší, mnohdy i to, co není nutné, ale nedokážou uvažovat o tom, kolik to bude stát a jak to vůbec zaplatí,“ vysvětlil Tomáš Medřický. „Existují i dlužníci veterinářů z povolání. Ti mají ve velkých městech, kde je hodně ordinací, pro své zvíře zajištěnou bezplatnou péči. Než totiž obejdou všechny ordinace ve městě, uplyne pěkných pár let,“ upozornil Tomáš Medřický.

Poskytování péče veterináři

Profesní řád Komory veterinárních lékařů České republiky ukládá veterináři povinnost „poskytnout první pomoc v kteroukoli dobu. V době své nepřítomnosti na provozovně nebo záznamovém zařízení uvést zastupujícího kolegu nebo pracoviště, který se zastupováním souhlasí.“ Podle stejného předpisu platí i následující: „Veterinární lékař je při výkonu svého povolání zásadně svobodný. Může ošetření odmítnout, a to zejména tehdy, nabyl-li přesvědčení, že mezi ním a majitelem zvířete není potřebná důvěra.“

Zdroj: Komora veterinárních lékařů České republiky, www.vetkom.cz/content/showPage/profesni-rad-88