Zákon kočičí nehybnosti Nehybná kočka zůstane nehybná, pokud na ni nezapůsobí jiná síla – zejména otevírání kočičí konzervy, nebo myš v pohybu. Zákon kočičího pohybu Kočka se pohybuje přímo, pokud není dobrý důvod změnit směr.
Jsem starší kočička, zažila jsem už ledacos, ale smutek tak obrovský, jako když zemře mládě, už dávno ne. Jinak prožíváme ztrátu strace a jinak kotěte.
Mám šestiletého o kastrovaného siamáka, který v poslední době žárlí na můj počítač. Vždycky, když k němu sednu, něco počurá.
Zasedni člověče k velkému počtení o malé černé kočičce. Samotný příběh drobné černé Kleopatry však začal osud psát již dávno předtím.
Jmenuji se Artuš a stal se ze mne překrásný kocour, ale vždy tomu tak nebylo. Mám černou dlouhou a pěstěnou srst šlechtice, jakoby měla být jakousi oponou a zakrýt všechny nedostatky, které mi život nadělil.
I když jsem rodilá Pražačka a v Praze jsem bydlela do svých 25 let, své dětství si spíše spojuji s venkovem. Ty nejkrásnější zážitky a vzpomínky mám právě z vesnice, kam jsem jezdila jako malá každý víkend a kde jsem trávila celé prázdniny.
Kdysi jsem byla Moura, ale v útulku jsem dostala jméno Olívie. Popravdě, já taková Olívie vlastně jsem a jako správná kočka se tak patřičně chovám.
Kočky jsou jedinečné a nesrovnatelné ve způsobu, jakým hospodaří s časem. Není proto divu, že se staly inspirací mnohým myslitelům nebo umělcům.
Máme kastrovanou kočku a začal za ní chodit toulavý kocour. Značkuje nám úplně všude po celé terase - do bot, na okna, na židle, no prostě všude.