Chorvatský ovčák

Historie Krátký historický přehled podle standardu: Toto plemeno nejpravděpodobněji vzniklo během několika staletí z potomků takzvaného „psa rašelinného“ (Canis Familliaris Palustris) v oblasti východní Slavonie, která je dnes částí Chorvatska. Podle hypotézy v rukopisu biskupa Petra Bakice z roku 1719, který se odvolává na starší rukopis biskupa Petra z roku 1374, přivezli tyto psy do své nové domoviny noví osídlenci Chorvatska.

Švýcarský honič

Historie Krátký historický nástin podle standardu: Švýcarský honič má velmi starý původ. Jeho přítomnost ve Švýcarsku v dobách starého Říma dokládá mozaika nalezené v Avenches, na níž jsou zobrazeni smečkoví psi, kteří se shodují ve varietách se švýcarskými honiči.

Tibetský teriér

Historie Stručný historický přehled podle standardu: „Plemeno pochází z Tibetu. Navzdory jménu tibetský teriér není teriér ale pastevecký pes, sloužící i jako hlídací pes pro obchodníky na jejich cestách do Číny.

Lhasa Apso

Historie Plemeno pochází z Tibetu, kde tito psi žili v drsném klimatu vysokých nadmořských výšek. Jen houževnatý a odolný pes je schopen přestát tyto podmínky a to mělo velký vliv na vývoj plemene.

Maďarský chrt

Historie Maďarský chrt je starobylý lovecký pes. Jeho původ lze vysledovat až do doby dobytí země Maďary.

Americký foxhound

Historie Obecně lze historii foxhoundů sledovat od 13. století, kdy poprvé v Anglii začaly organizované hony na lišky.

Norský losí pes šedý

Historie Z názvu plemene lze vyvodit, že norský losí pes pochází z Norska. Je znám většinou pod anglickým jménem elkhound.

Mudi

Historie Mudi je přírodní honácké plemeno, které je v Maďarsku dodnes (i když v mnohem menší míře) používáno k pasení ovcí a dobytka. Plemeno vzniklo v průběhu 18.

Španělský galgo

Historie Ze Španělska pocházející chrt, zvaný galgo, patří k téže vývojové linii jako velký anglický chrt – greyhound. Vznikl ze stejných nebo velmi blízkých předků.

Portugalský podengo

Historie Portugalský podengo, respektive pes podengo, patří mezi nejstarší a nejprimitivnější plemena. O mimořádné starobylosti podengů svědčí znaky jejich tělesné stavby, které jsou na první pohled málo ušlechtilé.